Světová premiéra opery Čapkova R.U.R., Brno

Nultý ročník festivalu elektronické kultury – projekt Noci robotů konající se do 15. 10. převážně v rámci veletrhu INVEX, byl zahájen v Mahenově divadle Národního divadla v Brně 30. 9. světovou premiérou opery R.U.R. Stejnojmenné drama Karla Čapka (1921) zhudebnil již zesnulý skladatel a libretista Zdeněk Blažek v roce 1977, dílo za účelem realizace upravil Jan Jirásek , skladatel hudby z úspěšného filmu Kytice . Umělecký šéf divadla Rokoko, dvaatřicetiletý režisér Tomáš Svoboda operu o třech dějstvích zasadil do „věku zábavy“, reklamy, konzumu s kyberpunkovou kulturou a kyborgy (scénografie Jana Preková , kostýmy Martina Lukešová ), zvýrazňující zásadní dobový posun od Čapkovy utopické továrny zahlcující svět nadprodukcí robotů v tzv. „věku strojů“ z počátku 20. století. Uměleckým supervizorem projektu byl Petr Vrána . V činoherním prologu trvajícím třicet minut v obsazení osmi herců strhl nejvíce pozornosti herec Tomáš Matonoha v roli Harryho Domina. Samotná opera, která je darem skupiny vědců-robotů hlavní postavě Heleně Glory, je od prvního dějství až do závěru neustále v konfrontaci s žánrem činohry, právě skrz postavy a děj, a to je jedna z pozoruhodně pozitivních stránek inscenace. Operní pěvci, jež jsou alteregy činoherních postav z prologu, bez Sully, navíc s Čapkovými postavami Nány a Rádia zpívali pod taktovkou Milana Kaňáka , z nichž vynikla sopranistka Daniela Reichová . Zadní prostor jeviště byl po dvě třetiny opery obohacen barevně pulsující digitální projekcí v supervizi klasika videoartu Woodyho Vasulky . Svobodovo avantgardní pojetí, neustále interaktivně provokující, staví do popředí otázky o možnostech a nástrahách reality i zábavných show. Režisér inscenaci rozehrál ve velkém stylu, „zahltil“ celý prostor historické budovy (běžnější zahraniční inscenační praxe). Ve druhém dějství herec přechází přes sedadla diváků, o přestávkách je čten Dr. Gallem (dobrý Miloš Mejzlík ) scénář do všech prostorů divadla, ve třetím jednání jsou zváni všichni návštěvníci na jeviště. Tým sliboval současně premiéru s taktovkou Remoto Vladimíra Fily , při které reálná hudba z počítače reaguje na emocionální interpretaci dirigenta řídícího navíc orchestr a pěvce. Návštěvnicky přitažlivý záměr se ale zrealizovat nepodařilo, a ani zamýšlené orchestrální provedení. Jiráskova elektronická hudební verze se i tak stala zajímavě svébytnou plnohodnotnou složkou inscenace, vzhledem k Blažkově orchestrální instrumentaci přinesla syntetická verze nové realizační posuny. Téměř tříhodinová inscenace bazírující na elektronické hudbě a pěvcích, před plným hledištěm byla prodchnuta aspekty humánní naděje s humorem, který našel v publiku živé odezvy. Ke shlédnutí byla premiéra současně na internetu. Reprízy se očekávají, inscenace si zaslouží pozornost, realizační tým ovšem návštěvníkům zůstává po komplexní stránce technickou perfekci novému publiku dlužen.

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější