pondělí, 19. listopad 2007

Paul Hindemith - Cardillac

Napsal(a) 

Paul Hindemith - Cardillac Paul Hindemith - Cardillac

Donald McIntyre - baryton, Maria de Francesca-Cavazza - soprán, Robert Schunk - tenor, Doris Soffel - soprán, Josef Hopferwieser - tenor, Hans Günter Nöcker - bas, Karl Helm - baryton, Der Chor der Bayerischen Staatsoper, Günther Schmidt-Bohländer - sbormistr, Das Bayerische Staatsorchester, Wolfgang Sawallisch. Režie: Jean-Pierre Ponnelle. Text: A, N, F. Nahráno: 16. - 25. 9. 1985, Národní divadlo Mnichov. Vydáno: 2007. TT: 88:00. Obraz. formát: NTSC Colour 4:3. Zvuk. formát: PCM Stereo DTS 5.1. 1 DVD Deutsche Grammophon 0734324 (Universal Music).

Hindemithova první celovečerní opera Cardillac na libreto Ferdinanda Liona podle povídky E. T. A. Hoffmanna vnesla na operní jeviště v době svého vzniku, tedy v polovině dvacátých let, etický problém vztahu umělce a okolí, který skladatel o deset let později v jiné rovině zpracoval svým Malířem Mathisem. Hoffmannova předloha, vycházející ze skutečných událostí, se v Hindemithově zpracování proměnila v operní krimi. V první verzi zůstává zlatník Cardillac, který se nedokáže odloučit od svých výtvorů, a aby je získal zpět, vraždí jejich kupce, zatvrzelým hříšníkem a rozlícený dav jej nelítostně ubije. Po čtvrtstoletí se Hindemith k dílu vrátil a výrazně je přepracoval. Kromě jiného změnil i dosud jednoznačný závěr: Cardillac se k činům přizná a naznačí projev lítosti, pomsta davu se však nedá zastavit. Zazní otázka: Smí vlastně být dav samozvaným soudcem? Premiéra první verze se uskutečnila v Drážďanech roku 1926, vzápětí následoval Wiesbaden, hned příštího roku operu uvedlo pražské Nové německé divadlo, vídeňská Státní opera, Berlín a další scény. Po Hitlerově nástupu se stal Hindemith nežádoucím a znovu se Cardillac objevil na jevišti až v druhé verzi,

roku 1952 v Curychu. Hindemith ponechal obě verze v platnosti a umožnil tak divadlům volbu. Režisér Jean-Pierre Ponnelle a dirigent Wolfgang Sawallisch se pro svou inscenaci v Bavorské státní opeře roku 1985 rozhodli pro původní verzi, neboť se jim zdála "drzejší, mladistvější, agresivnější a adekvátnější k dobovému kontextu". Režisér a současně scénický výtvarník Jean-Pierre Ponnelle tentokrát vytvořil inscenaci navozující fascinující atmosféru expresionistického filmu dvacátých let, s nímž Hindemithova hudba dokonale koresponduje. Vokálně-deklamační princip tvoří s orchestrálním podkladem a optickým obrazem symbiózu a ani si neuvědomujeme, že se jedná o operu. Donald McIntyre je dokonalým představitelem fanatického zlatníka a také ostatní role jsou pěvecky i herecky dokonale udělány, nemá smysl pokoušet se o jakékoli pořadí. Znám tuto inscenaci už nějaký ten pátek a je jen dobře, že se objevila na DVD.

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.