pátek, 20. prosinec 2002

John Cage: Litany for the Whale

Napsal(a) 

booklet booklet
Album je reedicí čtyři roky staré nahrávky Cageových vokálních skladeb. Přesněji řečeno: skladeb pro hlas, dech, prostor a někdy i elektroniku, neboť to vše má v podstatě stejnou důležitost. Paul Hillier vybral skladby z různých období Cageovy tvorby a některé z nich "zaranžoval" pro svůj vokální soubor Theatre of Voices .

Úvodní Litanie pro velrybu (1980) je meditací pro dva hlasy a prostor. Cage opatřil každé písmeno slova WHALE tónovou výškou a z nich potom pomocí náhodných operací vytvořil melodické linky, rozdělené mezi dva hlasy. Zpěváci si navzájem odpovídají, mezi "zvoláním" a "odpovědí" je vždy dostatek času na vnímání zvukového prostředí okolního prostoru. Alan Bennett a Paul Elliott (hlasy č. 3 a 4) zpívají koncentrovaně, rovným hlasem, bezesporu stylově. Slavnou Árii (pro Cathy Berberian , 1958) Hillier upravil pro sedm hlasů a elektroniku, čímž si do značné míry ulehčil práci - 10 různých stylů vokálního projevu v pěti různých jazycích je rozděleno mezi více zpěváků - a zároveň skladbu barevně obohatil. Ve skladbě 36 Mesostics re and not re Marcel Duchamp (1970) zpívá sám a jeho elektronicky modulovaný hlas (elektronika v tomto případě podporuje různé způsoby dikce v každém mezostichu) se střídá se čtením Terryho Rileyho . Disk dále obsahuje tři kratší skladby ze Songbooks (1970) - Solo for Voice 52 (Aria No. 2) , Solo for Voice 22, Theatre with electronics-Relevant (obě dvě jako zvukové etudy pro dech či výslovnost hlásek a elektroniku) a The Year Begins to Be Ripe - novější pandán ke slavné The Wonderful Widow of Eighteen Springs (1942) pro hlas a zavřený klavír, která je na albu též. Nejnovější skladbou nahrávky je Five (1988), v níž se jednotlivé tóny hlasů splétají a "dotýkají v bytí" (dle Cageových slov).

Je těžké hovořit o nahrávce, která je svým přístupem k lidskému hlasu velice pokorná a soustředěná (vlastně v protikladu k velké části skladeb současné hudby, které hlas nějakým způsobem deformují). Snad tedy na závěr alespoň trochu - po cageovsku - narušení toho strohého výčtu informací: J edinečné v C elku

jsou h O uby, svět A .

H udba je Ca G e se dívá N áhoda a usmívá s E .

Vydavatel: Harmonia mundi / Classic

Stopáž: 71:38

Nahráli: Theatre of Voices, Terry Riley, Paul Hillier

Body: 5 z 6

Michal Nejtek

Narodil se v Litoměřicích, absolvoval Konzervatoř v Teplicích (klavír) a Hudební fakultu AMU v Praze (skladba). Píše symfonickou i komorní hudbu, věnuje se scénickým projektům (Lamenti, Pravidla slušného chování v moderní společnosti). Obdržel objednávky na nové kompozice od festivalů Donaueschinger Musiktage, Varšavský podzim a Klangspuren. Spolupracuje se skupinou The Plastic People Of The Universe (Obešel já polí pět, Pašije, Vlaková opera). Hraje na klavír a klávesové nástroje v několika formacích (NTS, Michal Nejtek Trio). Věnuje se i hudbě pro divadlo (Arnošt Goldflam, Jiří Ornest, Jana Svobodová atd.). Učil na Konzervatoři v Teplicích (hudební teorie, korepetice), na VOŠ Jaroslava Ježka dějiny jazzu, nyní učí na pražské AMU (kompozice).

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.