Miklósz Spányi hraje na kopii italského nástroje postaveného podle Balassara Pastoriho z roku 1799. (Nástroje z konce 18. století měly tmavší zvukovou barvu, tangenta nebyla potažená kůží, a proto je jejich tón zvonivý.) Spányi a jeho kolegové nejsou co se autentické interpretace žádnými nováčky a dokazují, že v Maďarsku nejsou v tomto směru nijak pozadu. Všichni jsou na tomto poli aktivně činní, například Spányi studoval v Antwerpách a Mnichově, Paulik absolvoval po studiu ve Vídni kurzy u Simona Standage, Bozzai spolupracoval s Jordi Savallem. Na nahrávce si interpreti vycházejí vzájemně vstříc a dávají si potřebný prostor, přestože smyčcové nástroje jsou zde využívány spíše ke zvýraznění klavírní linky. Za zmínku stojí i skvělá souhra a precizní propracovanost. Spányi citlivě rozprostírá na nástroji širokou škálu barevných i dynamických možností, jeho artikulace je sympaticky pečlivá a velice zřetelná.
Tato nahrávka by se dala vnímat pouze jako zajímavá kuriozitka, interpreti ji ale svým provedením posunují přece jen o něco výš. Můžeme přemýšlet o tom, zda si to Edelmann – člověk vůbec zaslouží, Edelmann – skladatel za seznámení rozhodně stojí.
Vydavatel: Hungaroton / Panther
Stopáž: 64:25
Nahráli: Miklós Spányi – tangentový klavír, Erika Petöfi, László Paulik – housle, Balász Bozzai – viola
Body: 4 z 6
