pondělí, 9. prosinec 2002

Glenn Gould: A State of Wonder The Complete Goldberg Variations 1955 & 1981

Napsal(a) Luboš Stehlík

booklet

Titul tohoto třídílného alba vystihuje pocity posluchače - permanentní stav úžasu. Kanadský pianista, skladatel a popularizátor hudby Glenn Gould miloval Bacha a byl kongeniálním velmistrem interpretace jeho hudby. Goldbergovské variace jsou pak alfou a omegou jeho intenzivní práce ve studiích Columbie Masterworks (nyní Sony Classical). Na počátku jeho kariéry stojí nahrávka tohoto cyklu z roku 1955 a před předčasným úmrtím se k němu vrátil a nahrál jej znovu a úplně jinak; mimochodem druhá nahrávka vyšla v srpnu 1982, měsíc před Gouldovou smrtí 27. září 1982. Obě nahrávky se liší zcela zásadně. Už jenom třináctiminutová diference v timingu musela nutně změnit charakter nahrávky. Poprvé máte pohromadě celé obě verze vedle sebe. Třetí cédéčko je vzácným bonusem, protože nejprve si poslechnete diskusi Goulda s Timem Pagem (Pullitzerova cena za kritiku z roku 1997) o jeho vztahu k Bachovi a o obou nahrávkách Goldbergových variací a potom je zde syrový záznam práce Glenna Goulda ve studiu při nahrávce v roce 1955. Vydavatel, vědom si významu vydání tohoto titulu, si dal velmi záležet na zvukové, textové, výtvarné a polygrafické úrovni, jež je mimořádná. Obsah a způsob prezentace dělá z tohoto titulu podle mě mimořádně atraktivní záležitost; pro klavíristy bych se dokonce nebál použít slovo "povinný".

Vydavatel: Sony Classical Legacy / Sony Music Bonton

Stopáž: 38:26, 51:14, 63:27

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Zveřejněno v Recenze

Označeno v

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.