středa, 9. duben 2003

Anne Sofie von Otter: Anne Sofie von Otter sings Offenbach - Offenbach

Napsal(a) Vlasta Reittererová

booklet

Být dobrým interpretem operety neznamená jen umět zpívat. Známá pravda je nicméně stále znovu podceňována, přežívající mínění o "úpadkovosti" žánru ovlivňuje bohužel i rozhodování za provoz divadel zodpovědných úředníků (viz nedávná kauza Hudebního divadla v Karlíně, ale to sem nepatří). Nelze než vítat dobré příklady, které věnují tomuto žánru, co jeho jest; zcela oprávněně získala před devíti lety mnohé horní příčky různých žebříčků Gardinerova nahrávka Lehárovy Veselé vdovy (DG 1994). Snímek s Annou Sofií von Otter je záznamem koncertu v Théâtre du Châtelet. Měla jsem to štěstí, že jsem viděla záznam tohoto koncertu, vysílaný televizí, takže se mi při poslechu nahrávky automaticky vybavuje vizuální dojem, jsem však přesvědčena, že i bez něj bude snímek působit neméně bezprostředně, a to nejen díky hlavní protagonistce, která osvědčila bravurní pěvecké zvládnutí krkolomných Offenbachových partů a přidala neodolatelný komediální talent, ale i jejím "přihrávačům", jejichž úloha nebyla o nic menší. Na snímku jsou scény z Velkovévodkyně z Gerolsteinu , Krásné Heleny , Modrovouse , Pařížského života , Perikoly , a jiných, spoluúčinkují Gilles Ragon , Magali Léger , Stéphanie d'Oustrac , Laurent Naouri a další. Marc Minkowski a sbor i orchestr se při koncertu Offenbachovou hudbou i uměním hlavní sólistky viditelně (i slyšitelně) bavili a přesvědčili, že preciznost výkonu a jeho bezprostřednost nepředstavují rozpor.

Vydavatel: Deutsche Grammophon / Universal Music

Stopáž: 70:02

Nahráli: Anne Sofie von Otter - mezzosoprán, Ch´ur des Musiciens du Louvre, Les musiciens du Louvre (Grenoble), Marc Minkowski

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Zveřejněno v Recenze

Označeno v

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“