čtvrtek, 4. prosinec 2003

Adam Michna z Otradovic: (Václav Karel Holan Rovenský, Alberik Mazák, Fridrich Bridel, Vendelin Hueber) Missa Super "Již Slunce z Hvězdy vyšl

Napsal(a) Luboš Stehlík

booklet

Jako má Deutsche Grammophon na rekonstrukci barokních projektů (Venetian Easter Mass, Music for San Rocco, Missa salisburgensis) svého Paula McCreeshe a Reinharda Goebela, tak tuzemská Arta má Michaela Pospíšila , který v minulosti již mnohokrát prokázal svoje mimořádné muzikologické, hudební a organizační schopnosti. Stojí za ním řada pozoruhodných nahrávek hlavně barokní hudby, které třeba nejsou tak interpretačně dokonalé jako u jeho zahraničních kolegů, neomezovaných financemi a úzkým hudebním výběrem malé země, nicméně vždy odvedl práci, která je všeobecně oceňována a respektována. V předvánoční době přichází s rekonstrukcí 350 let starého hudebního programu raně barokní mše, jejímž základem je Missa Super Adama Michny, jenž je bohužel znám pouze jako autor populární ukolébavky Chtíc, aby spal . Prostá mešní hudba, vlastně v dané lokaci pop-music své doby, je doplněna jednak o instrumentální improvizační vstupy, jednak o skladbičky Michnových kolegů. (Mimochodem většina z nich má neobyčejný půvab, viz například Nobilissime Jesu od Alberika Mazáka.) Michael Pospíšil píše ve výborném sleeve note o "mešním homeopatiku". Mohu mu dát jedině za pravdu. Čistá, nepatetická hudba může skutečně mít léčivou sílu. Hudebně duchovní vyzařování tohoto titulu je pak natolik silné, že je naprosto podružné, že zpěváci a instrumentalisté nejsou vždy technicky dokonalí. Tato deska není pro lidi totálně zhýčkané digitálním věkem, dobou SACD a podobně, ale pro lidi s otevřeným srdcem, kteří hudbu neposlouchají pouze v soukromí svých přehrávačů, ale putují i za živou hudbou a chtějí být spoluúčastni na tajemném probouzení Krásy.

Vydavatel: Arta / 2HP Production

Stopáž: 73:21

Nahráli: Ritornello, Jan Mikušek, Hasan El-Dunia, Michael Pospíšil, Miloš Valent, Martin Kaplan, Radek Vašina, Břetislav Kotrba, Ondřej Sokol, Jan Klimeš, Jan Novotný, Jan Krejča, Vladimír Roubal, dětský sbor Vox Bohemica, Vox Nymburgensis, Collegium 419

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.