Dlouho avizovaný koncert hobojisty Viléma Veverky No Limits 2, koncipovaný jako další směřování našeho špičkového interpreta do světa mimoklasické hudby, byl jasným posunem Veverkova umění uplatnění hoboje na pomezí lidských možností, k němuž směřuje svými projekty již více let a jímž nepřestává překvapovat a fascinovat. Ve středu 11. října nabídla Pražská křižovatka svůj unikátní středověký prostor hudbě, v níž hlavní protagonista naznačoval vývoj hudby v dalších desetiletích 21. století. Nejednalo se o paradox, ale o Veverkou dlouho promýšlený posun hranic hobojové hry, který zahájil nejprve s komorním ansámblem Ultimate W Band, posléze s TRIOplus a tentokrát ještě s rockovým kytaristou Michalem Pavlíčkem.
Výteční umělci v čele s mimořádně disponovaným Vilémem Veverkou, který se sólovým hobojem skutečně boří hranice interpretační i zvukové, TRIOplus precizních hudebníků klávesisty Martina Hyblera, autora mnohých skladeb pro Viléma Veverku i aranží repertoáru na pomezí jazzu a art rocku, tvůrčího Tomáše Hobzeka za bicími a spolehlivého Ondřeje Štajnochra střídajícího kontrabas s basovou kytarou, obohatil tentokrát Michal Pavlíček s elektronickou kytarou a vlastními skladbami od rocku až k nevšedním baladám. Pro útvar koncertu jako jevištního kompaktního projektu s režií, dramaturgií a scénickým světelným designem, jak jej Vilém Veverka uvažuje v neustále se vyvíjejících konceptech, byla přizvána také tanečnice Karolína Křížová, která provázela přímo na pódiu či před publikem hudbu nové generace improvizací stylu modern dance.
Pečlivě připravený a promyšlený projekt se nesl na vlně volnosti, úžasného propojení všech muzikantů a neskrývané radosti ze společného vystoupení. V první skladbě Martina Hyblera Question Marks vstoupily do expresivního úvodu Veverkův hoboj a TRIOplus v závratném tempu, perfektní sólo Tomáše Hobzeka strhlo publikum k potlesku, aby vzápětí Hyblerovy klávesy přenesly melodickou linku do jiné dimenze. Ve skladbě umožňující na delší ploše přednést své vrcholné kvality všem nástrojům se podařilo spojit celý ansámbl se sólistou do jednoho báječného celku s hrou připomínající improvizaci muzikantů vnitřně provázaných, kterým hudba perfektně „šlape“. Další Hyblerovu skladbu Contribution uvodily jemné elektronické variace kláves, ve volném tempu se přidalo zpěvné hobojové sólo s podkresem tria, aby náhlý rytmický zlom přinesl úsečné hobojové vstupy. Dialog kláves s hobojem plný vzrušení se v této brilantní kompozici nevyhýbal ani disharmonii.
Michal Pavlíček představil tři skladby: Modrý pták, Pro Tebe a Honička. Sólová rocková elektrická kytara s volným zpěvným echem v krásné melodii Modrý pták zaujala svébytností tónu. V písni Pro Tebe se Pavlíčkova kytara prosazovala výrazněji a spolu s Veverkovým hobojem rozvíjely oba nástroje nosnou linku zprvu zvolna, následně s ostatními nástroji rytmičtěji. Melodie se v závěru přelévala a uvolňovala se, aby skončila jakoby v neznámu. V Honičce nasadil Michal Pavlíček rychlé tempo a rockovým během doslova „rozbalil“ své umění, které budí obdiv generací. Melodické prvky střídané hobojem vyostřené až na hranice tónových a technických možností spustily naprostou smršť, v níž sice měla své místo i pěkná melodie obou protagonistů, ale závratné tempo se prosadilo i v závěru a poslední tóny hoboje zazněly jako vykřičník.
Elektrifikovanou část první poloviny vystoupení vystřídalo po přestávce TRIOplus s hobojem v nádherné kompozici Martina Hyblera L’Espace 2023, věnované památce úmrtí mladé talentované sopranistky Patricie Janečkové, s níž Vilém Veverka rovněž uvažoval o spolupráci. Vstupní úchvatný hoboj s jemným doprovodem kláves vyvolával smutek a dramatičtější střed skladby připomínal marný boj pěvkyně se zákeřnou nemocí. Vzpomínka v něžném hoboji pak zanechala silný dojem. Hyblerovy jazzové standardy s aranží skladeb Chicka Corey Armando’s Rhumba a Spain přenesly posluchače do sféry tanečních rytmů a na pódiu jemné tóny sólisty i tria, přecházející do zpěvného tempa, podtrhlo taneční vystoupení Karolíny Křížové, která se pohybovala s přirozeným půvabem a technickou jistotou. Zůstala i na další skladbu, z pódia přešla před publikum v prvních řadách a Hyblerova úprava dodala hudbě i tanci rychlejší a expresivnější výraz. V této části večera nemohl chybět Ástor Piazzolla a jeho Oblivion, který Veverka s TRIOplus uvádí s působivým uchopením, volnou nostalgii střídaly okouzlující hobojové sekvence a v dialogu s bicími nechyběla patřičná energie sólisty.
Michal Pavlíček se vrátil na pódium se svojí skladbou Tesklivá a v duu s hobojem se zprvu v souzvuku dynamické hladiny usazovaly za decentního doprovodu tria, aby zrytmizovaný souzvuk doslova vyčaroval senzační závěr a kytara i hoboj vyzpívaly uvolněnou melodii, korunovanou neskutečným hobojovým sólem. Strhující potlesk publika, které přišlo ať již poučené z předcházejících Veverkových koncertů či nové zvědavé a zvídavé, Pražská křižovatka zněla nekončícím a vždy znovu hudebníky přivolávajícím potleskem. Odměnou byla nezapomenutelná píseň Meky Žbirky Balada o poľných vtákoch, plná emocí a nádherného prožitku, věnovaná památce Patricii Janečkové a Mekyho Žbirky, přátel, s nimiž už si hudebníci nezahrají. Krásný večer představil výsostné umění Viléma Veverky a jeho přátel opět v novém vyznění a sklidil právem nadšení z vynikajících výkonů a obdiv neustálé inspiraci k novým cestám.
