Když tuhne úsměv na rtech

Ačkoli feminizace společnosti již pronikla do nejrůznějších pracovních odvětví, prostředí orchestrů nevyjímajíc, bývají ženy jako dirigentky na světových pódiích stále dosti řídkým zjevem. Existují však výjimky potvrzující pravidlo. Jednou z nich je i sympatická estonská dirigentka Anu Tali , která ve druhém prosincovém týdnu zavítala do moravské metropole. Abonentní koncert Filharmonie Brno , jenž se ve čtvrtek 10. prosince uskutečnil pod její taktovkou, přilákal do Janáčkova divadla velký počet návštěvníků. První polovina večera se nesla ve znamení české hudby a zahájily ji Variace na téma Bohuslava Martinů od Jana Nováka. Dílo, ve své orchestrální podobě dokončené přesně před 50 lety a zpracovávající závěrečné téma z Martinů Polní mše, okouzlilo průzračnou instrumentací i nápaditou melodickou a rytmickou variační prací. Můžeme jen zalitovat, že se nevyskytuje na repertoáru českých orchestrů častěji. V následujícím 3. klavírním koncertu Bohuslava Martinů podal vynikající výkon klavírista Jan Jiraský . Svůj part přednesl s nadhledem a pečlivostí. Snad nejlépe v jeho podání vyzněla zadumaná druhá věta, jež poskytovala dostatek prostoru a času pro jemné modelování frází a detailů. Výkon Filharmonie byl bohužel poznamenán občasnými nesoulady v souhře. Již v Novákově skladbě v rychlých výměnách běhů mezi jednotlivými nástroji dechové sekce, poté mezi klavíristou a orchestrem. Do závěrečné 7. symfonie Ludwiga van Beethovena se dirigentka Anu Tali pustila doslova s vervou. Její přístup se vyznačoval spíše smyslem pro výstavbu a gradaci celku než pro motivickou drobnokresbu. Svým temperamentem vybičovala orchestr k dosti rychlým tempům. Ve svižných pasážích poslední věty se však již občas dostavoval pocit, že místo apoteózy tance a rozradostněného muzicírování tuhne některým hráčům nad závratností tempa úsměv na rtech.