Žebříčky oblasti world music mají kořeny v raných 90. letech. Jaká je jejich role dnes?
U nás i ve světě existuje řada hudebních anket a ocenění, které reflektují názory a vkus hudebních profesionálů. Tuzemské ceny jako Anděl, Apollo a Vinyla, americké Grammy, kanadské Juno Awards nebo třeba výroční anketa jazzového časopisu Downbeat mají jako společný znak roční periodicitu. V oblasti world music však existují respektované ankety či hitparády, které sestavují odborníci každý měsíc.
Oba nejprestižnější žánrové žebříčky, World Music Charts Europe a Transglobal World Music Chart, se skutečně od jiných hitparád liší tím, že v nich pořadí neurčují hlasy fanoušků ani prodeje alb nebo počty odvysílání či stahování skladeb, ale názor odborníků. Více než snaha určit, kdo je „nejlepší“, je zde ovšem cílem samotné zviditelnění kvalitní hudby, často pocházející od nezávislých vydavatelů a od umělců s ne úplně silným komerčním potenciálem. Právě forma hitparády totiž přitahuje pozornost širšího publika.
Německý rozhlasový redaktor Johannes Theurer, který v roce 1991 žebříček World Music Charts Europe (WMCE) uvedl v život, o téměř třicet let později vzpomínal: „Na začátku bylo moje velké rozčarování. Měl jsem v německém veřejnoprávním rozhlase dva pravidelné pořady o world music a jeden z nich mi vedení rádia chtělo zrušit. Tvrdili, že world music vychází z módy. Mimochodem krátce předtím, na konci 80. let, měli obrovské hity lidé jako Ofra Haza nebo Mory Kanté. World music bylo velké téma a já jsem se přitom dozvěděl, že mám na další pořady zapomenout. Tak jsem v rozhlase navrhl, že připravím hitparádu world music, na které se budou podílet mí kolegové z jedenácti evropských zemí. Šéf namítl, že to se mi nikdy nepodaří. Zkusil jsem to a okamžitě to zafungovalo. Náš cíl byl radit posluchačům, co je na scéně world music dobré. Vycházelo totiž obrovské množství hudby a nikdo ji nemohl všechnu obsáhnout. Člověk byl často rozladěn, protože se mu zrovna dostaly do rukou ty špatné nahrávky. Naše myšlenka tedy byla, že ti, kdo poslouchají hodně hudby a mají přístup k nahrávkám, budou posluchačům doporučovat, co je skutečně kvalitní. Bylo to v době, kdy ještě neexistoval internet. Když jsem si tedy chtěl pořídit nové nahrávky, musel jsem cestovat do Paříže nebo do Londýna. Ani naši posluchači se k albům nemohli nijak jednoduše dostat, a tak byli za náš výběr a naši hitparádu rádi.“
Obejít roli molochů
Hitparáda, kterou od počátku sestavovali pouze špičkoví rozhlasoví publicisté, respektovaní ve svých zemích, byla v 90. letech velmi úspěšná. Její pořadí tiskly desítky periodik s celkovými náklady mnoha milionů výtisků (u nás ji díky členství Petra Dorůžky v její porotě otiskoval Rock & Pop), žebříček byl důležitý pro pořadatele koncertů a festivalů, pro novináře i pro běžné fanoušky. A byl důležitý především pro hudební scénu jako takovou. Petr Dorůžka vzpomíná: „Panel od počátku fungoval jako přímé propojení nezávislých labelů s lidmi, kteří tu hudbu vysílali, a obešel tak dominantní roli gramofonových molochů. Výrazně pomohl desítkám neznámých umělců, aby se prosadili, jako třeba Zap Mama či Habib Koité. A také to byl záchranný pás pro rozhlasové pořady s okrajovými žánry, které vedly věčný boj s mainstreamem.“
S nástupem internetu a dalšími možnostmi, jak se dostat k nahrávkám, celkový význam WMCE sice klesal, ale i dnes, po více než třiceti letech od svého vzniku, si žebříček v odborné komunitě udržuje renomé. Když například pořadatelé světového hudebního veletrhu WOMEX oceňují nejlepší nezávislé vydavatele roku, vycházejí z WMCE jako z jednoho ze dvou zdrojů.
WMCE však od počátku není pouze hitparáda. Jde o širokou komunitu lidí, kteří se zajímají o hudbu z celého světa. Do této komunity patří nejen členové panelu porotců, ale také vydavatelé, hudebníci, další profesionálové a fanoušci, kteří žebříček sledují na Facebooku, odebírají měsíční newsletter nebo výsledky pravidelně sledují v rozhlasovém vysílání. Stále totiž platí, že člen poroty WMCE musí být aktivní rozhlasový redaktor, a to buď z veřejnoprávního rozhlasu (záštitu nad WMCE má totiž od počátku Evropská rozhlasová unie EBU), nebo ze soukromého rádia, které však dává world music a dalším menšinovým žánrům dostatek prostoru.
Široký pojem world music
Hitparáda vzniká každý měsíc tak, že každý člen panelu pošle hlasy pro deset alb. Někteří přímo reflektují své rozhlasové playlisty, jiní upřednostňují své osobní preference, další kombinují oba tyto postupy. Výsledný žebříček dvaceti nejlepších alb se pak zveřejňuje nejen na webu (www.wmce.de) a na Facebooku, ale především jej jednotliví členové poroty představují ve svých rozhlasových pořadech.
Pokud tedy album do Top 20 pronikne, má prakticky zajištěno rozhlasové vysílání ve více než dvaceti evropských zemích. Přitom hlasující porotci nejsou při hlasování ničím limitováni. Mohou dávat body úplným novinkám, kompilacím starších nahrávek i reedicím, mohou hlasovat pro alba z jakékoli země, a dokonce i pojem „world music“ je velmi volný. V žebříčku se tak vedle sebe objevují nahrávky z Afriky, Brazílie, Indie, arabského světa i z různých evropských zemí, ryzí folklor, písničkáři i fúze s elektronikou, jazzem nebo tvrdým rockem.
Součástí WMCE je od počátku také pomoc nezávislým vydavatelům a samotným hudebníkům, aby se jejich hudba dostala do rukou právě těch rozhlasových redaktorů, u kterých je šance, že nahrávky neodloží a že se jim opravdu budou věnovat. Johannes Theurer už v 90. letech vyvinul sofistikovaný systém rozesílání CD: Vydavatel nebo interpret poslal balík svých alb – pro každého člena poroty jedno – na adresu berlínské centrály panelu, zaplatil nevysoký poplatek jako příspěvek na „poštovné a balné“ a z Německa pak jednou měsíčně putovaly balíky s různými alby do jednotlivých redakcí a k rukám jednotlivých porotců-redaktorů. Ke všem členům poroty se tak dostanou v přibližně stejný čas tatáž alba (samozřejmě že každý má vedle toho i své další zdroje) a vydavatel/hudebník zaplatil na poštovném výrazně méně, než kdyby rozesílal zásilky do čtyřiceti různých rádií.
Tento systém kupodivu funguje stále. Pouze poté, co v roce 2020 odešel Johannes Theurer do důchodu a vedení žebříčku převzal autor tohoto článku, přesunula se centrála WMCE do redakce Radia Proglas v Brně. I když je dnes běžné šíření hudby digitálně, řada rozhlasových redaktorů dává stále přednost fyzickým nosičům a v hitparádě mají větší šanci na umístění v čele žebříčku nahrávky, které se k porotcům dostaly takto na CD.
WMCE funguje i jako platforma pro setkávání. Oficiální výroční setkání členů poroty probíhá každoročně před zahájením světového hudebního veletrhu WOMEX v rámci workshopu EBU pro world music. Kromě toho se v poslední době porota nepravidelně schází i virtuálně přes Zoom. V současné době tvoří panel WMCE členové z 25 evropských zemí od Portugalska po Rusko a od Finska po Řecko. Česko zastupují v současné době Petr Dorůžka (za ČRo Vltava) a Milan Tesař (za Radio Proglas).
Velké spektrum žebříčků
V roce 2015 vyrostla hitparádě WMCE „konkurence“ v podobě žebříčku Transglobal World Music Chart (TWMC). U jeho zrodu stáli Ángel Romero z USA a Araceli Tzigane a Juan Antonio Vázquez ze Španělska. Jejich systém hlasování je obdobný jako u WMCE, odlišné je však složení panelu. I zde jde o odborníky, avšak vedle autorů rozhlasových pořadů jsou například píšící hudební publicisté, promotéři, pořadatelé festivalů a další profesionálové. Členové panelu TWMC pocházejí z celého světa. Zatímco WMCE tedy reflektuje pohled evropských rozhlasových publicistů na hudbu světa, TWMC přináší hlas odborníků ze všech kontinentů. I z toho důvodu panel TWMC nepracuje s fyzickými nahrávkami, ale vydavatelé a interpreti mohou přes webový formulář jednoduše zaslat své nahrávky všem členům tohoto panelu v digitální podobě. Panel TWMC zveřejňuje svůj žebříček také jednou měsíčně, ale na rozdíl od WMCE předkládá oficiálně vždy 40 nejlepších alb. Kromě toho tentýž panel stojí za dalšími aktivitami, jako jsou ocenění pro festivaly nebo vlastní Síň slávy.
I když se obě poroty svým složením výrazně liší, v poslední době se několikrát stalo, že se oba žebříčky shodly na vítězi. V lednu 2023 například v obou hitparádách zvítězila turecká zpěvačka Gaye Su Akyol s albem Anadolu Ejderi, o měsíc dříve to byla Alžířanka Souad Massi s albem Sequana. Na druhou stranu WMCE přece jen více reflektuje vkus evropských rozhlasových profesionálů, kteří vedle stále preferované africké nebo brazilské hudby do svých pořadů velmi často zařazují nahrávky z jihu Evropy, z Belgie nebo Finska a skandinávských zemí. Nahrávky z Asie, Austrálie a Oceánie nebo některých latinskoamerických zemí se pak častěji objevují v žebříčku TWMC.
Existují i další odborné žebříčky s obdobným systémem porot a hlasování. Čtvrtletní periodicitu má Balkan World Music Chart, který funguje od roku 2019, pouze jednou ročně hlasuje mezinárodní porota Russian World Music Chart, kterou před dvěma lety vymyslela ruská etnomuzikoložka, hudebnice a publicistka Darijana Antipova (v současné době žijící v emigraci v Srbsku).
Pod taktovkou profesionálů
Na otázku, zda jsou podobné žebříčky důležité, odpovídá anglický písničkář Sam Lee, jehož album Wow zvítězilo ve WMCE v dubnu a květnu 2020: „Toto je žebříček, který sestavují lidé, kteří hudbě skutečně rozumí a kteří ji pouštějí v rádiích. Jsou to lidé, kteří toho o hudbě vědí opravdu hodně a kteří jí také velmi mnoho naposlouchali. Zároveň si uvědomuji, jak bohatý je svět world music, který tito lidé sledují. Zvítězit v takovém žebříčku je tedy něco jiného než být první v žebříčku popularity.“
Íránská zpěvačka Mahsa Vahdat, která bodovala s několika svými alby, říká: „Úspěch v hitparádách jako WMCE a TWMC zvyšuje zájem o umělce a otevírá mu nové možnosti. Sama jsem pocítila, že když jsem byla na vrcholu takové hitparády, hrálo mě více rádií a média se o mne mnohem více zajímala. V žánrech mimo mainstream, ve kterých je velmi těžké upoutat na sebe pozornost, je každý takový úspěch velkou pomocí a podporou.“ A podobně tvrdí řecká hudebnice Sofie Labropoulou (druhé místo ve WMCE v březnu 2021): „WMCE mi dala příležitost dostat se do přímého kontaktu se skutečnými profesionály v oboru world music, jako jsou novináři, rozhlasoví redaktoři, producenti a také velmi významní hudebníci. Sama jsem si také ráda poslechla další zajímavou hudbu, která se v žebříčku objevila, což mě inspirovalo k další tvorbě a současně se cítím být součástí širší komunity world music. Díky umístění v žebříčku si mě k rozhovorům zvali zkušení publicisté a sama jsem měla možnost se seznámit v Rakousku, kde momentálně žiji, s důležitými hudebními producenty, kteří mě dál nasměrovali.“
Je tedy zřejmé, že žebříčky, které sestavují profesionálové, smysl mají a že hudebníkům i nezávislým vydavatelům stále přinášejí užitek.
