Ester Kočičková, Luboš Nohavica. Text: Č. Nahráno: 2007. Vydáno: 2007. TT: 48:51. DDD. 1 CD Rumpsum 004 (www.rumpsum.cz).
Český autorský šanson je stále jako svého druhu podivný underground. Jedním dechem dodávám, že mu tato nezávislost a volnost pohybu dělá určitě dobře. Zároveň česká scéna generuje řadu zajímavých osobností, příznačně většinou ženského rodu. Jednou z těch nejzajímavějších je dle mého názoru Ester Kočičková . Na albu Černá orchidej není onou feministickou femme fatale, kterou z ní dělá televize. Je především lyrická, pokorná vůči jazyku slova a hudby. Umí být však i drsná a jízlivá. Její slovní poetika umocněná hudbou Luboše Nohavici je podmanivá, je malířkou básnivých obrazů. „Mohly jich být stovky nebo tisíce / bez hlesů když míjeli se s měsícem / jako zlatý déšť se nocí řítili / kdo je spatřil rozplakal se ve chvíli / S nebe padají Židé / Co ještě přijde“ (Další významná noc v ghettu ). Takováto deska vydá za deset jiných, klasických, citově mrtvých, povrchních, zbytečných.
Je to deska, která stojí za poslech a je tou nejlepší pozvánkou na živý koncert.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie