Hobojista Vilém Veverka je muž mnoha tváří. Úspěšně zdolává horské štíty, fotografuje, rád se ukazuje s krásnými automobily zvučných jmen a také hraje na hoboj. V poslední činnosti dokonce vyniká vysoko nad obvyklý průměr, což nejdůrazněji potvrdil před dvěma lety na dvojalbu s triovými sonátami Jana Dismase Zelenky. Tuto nahrávku dodnes považuji za jeden z nejpřínosnějších a nejpozoruhodnějších českých počinů desetiletí. Vilém Veverka se však neomezuje pouze na poučenou interpretaci barokní hudby. S podobnou vitalitou si dává soudobou hudbu např. na festivalu Ostravské dny a nyní zabrousil do vod zvaných fusion. Nahrávka Next Horizon je novým projektem Veverky v kooperaci s houslistou Pavlem Šporclem, pianistou Martinem Hyblerem a skladatelem Zdeňkem Mertou. Na albu hraje Ultimate W Band, jehož členy jsou Jana Kubánková, David Pokorný, Karel Untermüller, Lukáš Polák, Ondřej Štajnochr, Lukáš Vendl a Martin Novák. A jaké nové horizonty Veverka na svém albu našel?

Franz Schubert je autorem osmi symfonií, které vznikly v letech 1813 až 1828 pod silným vlivem Ludwiga van Beethovena. K osobitějšímu stylu se Schubert dopracoval v předposlední dvouvěté Symfonii h moll a poslední Symfonii C dur (Velké). Tyto dvě také patří suverénně k jeho nejčastěji hraným orchestrálním kompozicím. Jenže je to u řady nahrávek pouhé nošení dříví do lesa. O to víc lze pochválit iniciativu orchestru s delikátním názvem B´Rock Orchestra, který pod taktovkou dirigenta René Jacobse, pořídil album s ranými orchestrálními díly Schuberta. Na CD se nachází Symfonie č. 2 B dur, D 125 a Symfonie č. 3 D dur, D 200.

Miroslava Sekeru z českých pianistů osobně řadím do jakési subjektivní Top 5. Už dlouho mne baví a přitahuje jeho hledání barevných potencialit, úhozová hebkost a hermeneutika interpretace. I proto jsem s očekáváním přistoupil k Sekerovu novému albu, jehož předmětem a náplní je hudba dvou předních evropských hudebních romantiků. Koexistence klavírních poetik Franze Liszta a Bedřicha Smetany má několikero logických premis: oba byli považováni za „zázračné děti“, oba věnovali klavíru značnou část své tvorby, přičemž každý svým způsobem vytvořil novou a do značné míry kanonickou estetiku. Liszt nenašel mírou progresivity a techniky sobě rovného. Jeho interpretační výlučnost se však vyhýbala salónní virtuozitě, o čemž svědčí jeho jedinečné klavírní adaptace známých melodií jiných autorů zařazené Sekerou na CD.

Nové album Jitky Hosprové s názvem Czech Viola Concertos si vytklo vznešený cíl. Česká klasická hudba normalizační éry je nepochybně svého druhu fenomén, který stojí za to zpřístupňovat a otevírat. Součástí této iniciativy by však měli automaticky být i autoři, kteří nepatřili k oficiální konformní linii, ale naopak utvářeli její osobitý a nadčasový protiklad. Bohužel, dramaturgie nahrávky Jitky Hosprové do značné míry vsadila právě na dva představitele přizpůsobivé hudby. Jindřich Feld nepochybně rozuměl specifikům různých hudebních nástrojů. Svědčí o tom početná série jeho dobově úspěšných koncertantních skladeb.

Czech Ensemble Baroque dirigenta Romana Válka se dlouhodobě věnuje dílu Franze Xavera Richtera (1709–1789) Připomeňme nahrávky Messa de Requiem, De profundis a Sinfona con fuga in g moll (Supraphon, 2014), oratoria La deposizione dalla croce di Gesú Cristo, Salvator nostro (Snímání z kříže Ježíše Krista, Spasitele našeho, Supraphon, 2014) a také hobojový koncert, Te Deum 1781 a Sinfonii č. 52 in D (Supraphon, 2018), které Czech Ensemble Baroque v uplynulých pěti letech realizoval.

Napadlo vás někdy, že naše životy se odehrávají v různých podobách a dimenzích Matrixu? Podobný pocit jsem měl, když mne poprvé ovanula hudba projektu Kchun s názvem Purgatio. Nevím, do jaké míry jsou ony brány osobních Matrixů prostupné, ale do jisté míry záleží na ochotě a empatii každého člověka. Purgatio přináší příběh, který je klidnou výzvou, ponouká k diskuzi a společnému sdílení emocí, mezi nimiž nechybí pojmy jako marnost, pokora a vzkříšení. Koncepci a dramaturgii alba připravila Barbora Kabátková, která je známá jako umělecká vedoucí souboru Tiburtina ensemble. Kabátková na novém albu projektu Kchun vytvořila zajímavou vypravěčskou osu, která je inspirována Božskou komedií největšího básníka středověku Dante Alighieriho. Její fundované průvodní slovo můžeme číst v přepychovém a obsažném bookletu, kterému chybí jediná věc: údaj o celkové stopáži.

Byl prvním řádným vysokoškolským profesorem a doktorem honoris causa jako sbormistr. Jeho hvězda nejvíc zářila v letech, kdy většina ostatních již pošilhává po spokojeném důchodu. Možná už se trochu zapomnělo, jak silná byla v době mládí Josefa Veselky sborová tradice a konkurence. Doloženo je nějakých 295 zpěváckých spolků. Přesto dokázal hledat a nacházet vlastní interpretační cesty. A ukázal, že i v nesvobodě je možné demonstrovat sílu a krásu evropské křesťanské kultury. Od narození Josefa Veselky uplynulo letos v březnu 110 let. Legendární sbormistr Pražského filharmonického sboru je do dnešních dnů velkou inspirací i přes rozevírající se propast času. Koho jiného pozvat ke krátkému ohlédnutí za osobností Veselky než jeho současného nástupce Lukáše Vasilka?

Koncertu francouzského klavíristy Pierra Laurenta Aimarda jsem se nemohl dočkat a vybral jsem si ho záměrně. Přiznám se, že už pohled na jeho dramaturgii a dosavadní zkušenosti s tímto pozoruhodným umělcem mne lákaly k návštěvě. Cyklus klavírních recitálů, které v Ostravě pořádá Janáčkova filharmonie, patří k oblíbeným koncertním řadám a nejinak tomu bylo i v pondělí 20. ledna, kdy Aimard vystoupil před slušně zaplněným sálem.

Janáčkova filharmonie využila příležitost a zahrála si v legendárním Zlatém sále ve Vídni. Nabídka přišla poté, co z programu slavné Musikverein vypadl jiný orchestr. Ostrava přijela s konzervativním programem a vsadila na tradiční hodnoty: Mozart, Čajkovskij a Mahler. Provedení řídil rumunský dirigent Gabriel Bebeşelea.

Nejen starodávnou hudbou živ jest člověk současného turbulentního světa. O tom vědí své i dramaturgové Svatováclavského hudebního festivalu, který v Moravskoslezském kraji připravil na září neuvěřitelných 32 koncertů, rozprostřených do různých koutů Slezska. Jedním z těch, na něž se nezapomíná, bylo nedělní vystoupení brněnského souboru Ensemble Opera Diversa. Duchovní hudba skladatelů Arvo Pärta a Františka Gregora Emmerta přinesla mnohým návštěvníkům kostela sv. Mikuláše v Ludgeřovicích překvapení, úžas ale i odmítnutí. Čtyři lidé koncert skvělého ansámblu opustili předčasně. Pokud to je znamení, že i duchovní hudba má dar vyvolat v srdcích nepokoj, neminulo se účinkem.