Vilém Veverka na novém albu hledá atraktivní fusion, překvapit ale nedokáže

Hobojista Vilém Veverka je muž mnoha tváří. Úspěšně zdolává horské štíty, fotografuje, rád se ukazuje s krásnými automobily zvučných jmen a také hraje na hoboj. V poslední činnosti dokonce vyniká vysoko nad obvyklý průměr, což nejdůrazněji potvrdil před dvěma lety na dvojalbu s triovými sonátami Jana Dismase Zelenky. Tuto nahrávku dodnes považuji za jeden z nejpřínosnějších a nejpozoruhodnějších českých počinů desetiletí. Vilém Veverka se však neomezuje pouze na poučenou interpretaci barokní hudby. S podobnou vitalitou si dává soudobou hudbu např. na festivalu Ostravské dny a nyní zabrousil do vod zvaných fusion. Nahrávka Next Horizon je novým projektem Veverky v kooperaci s houslistou Pavlem Šporclem, pianistou Martinem Hyblerem a skladatelem Zdeňkem Mertou. Na albu hraje Ultimate W Band, jehož členy jsou Jana Kubánková, David Pokorný, Karel Untermüller, Lukáš Polák, Ondřej Štajnochr, Lukáš Vendl a Martin Novák. A jaké nové horizonty Veverka na svém albu našel?

Next Horizon je hudebním koktejlem prazvláštní chuti a vůní. Vedle sebe zde figurují transkripce melodií Antonia Vivaldiho a Johanna Sebastiana Bacha, vedle nichž čteme jména Ennio Morricone, Ástor Piazzolla, Joseph Haydn, Zdeněk Merta, Led Zeppelin a Miro Žbirka. Ve výčtu autorů hudby už chybí jen pověstný Karel Vlach a mezi hosty headlineři stáje Supraphon 4 Tenoři, aby byl „úspěch“ dokonán. Teď vážně. Nic proti stylové různorodosti alba, pokud je tato podložena alespoň nějakou smysluplnou koncepční linkou. Zde byla patrně jedinou premisou výběru snaha o líbivost a atraktivitu. Náplň alba tvoří obehrané klasické „pecky“ jako Air, Gabriel’s Oboe či Oblivion, které doplňují kompozice Martina Hyblera (Kickdown) a Zdeňka Merty (Bluesy). Problematickým bodem jsou hudební aranžmá, která ne vždy vnáší do skladeb cit pro instrumentaci, multižánrovou svobodu a otevřenost novým trendům.

[spvideo]https://www.youtube.com/watch?v=Cs5dxuDnRnk[/spvideo]

Díky brilantní interpretaci Veverky, výborným instrumentalistům a některým zdařilým aranžím (nejpovedenější jsou úpravy Martina Hyblera a Víta Chudého) se i zde nachází solidní místa, kterým nechybí dynamický tah, temperament či něžná senzitivita. Ovšem tam, kde by člověk očekával expresivní vrchol, strhující sólo nebo improvizaci, je pouze opatrné trylkování. Ve srovnání s předešlými alby Viléma Veverky, která v klasickém žánru patří mezi nejlepší v evropském kulturním okruhu, se deska Next Horizon trochu hledá. Na horizontu lze spatřit různé věci, ale jedna by mezi ně patřit nemusela. Je jí vypočitatelnost a přílišné ambice zalíbit se všem. Míchat dohromady covery s autorskými skladbami není šťastné řešení, stačí se podívat, jak to dělají hudebníci ve světě: například novinka houslistky Arabelly Steinbacher Four Seasons na albu postavila do kontextu dvě proslulé stejnojmenné kompozice Vivaldiho a Piazzolly.

Poznávacím znamením kvalitní hudební fusion je neodhadnutelný průběh a nové dimenze, do kterých dokáže posluchače teleportovat. Většina prezentovaných skladeb alba něčím zvláštním, neotřelým a novým překvapit nedokáže. Melodie jsou notoricky známé z úprav, kterých se na hudebních databázích nachází myriády. Neříkám, že Next Horizon je promarněná šance, ale konstatuju, že nahrávka využila jen část svého značného potenciálu.

Vilém Veverka / hoboj, Pavel Šporcl / housle, Martin Hybler / klavír, Ultimate W Band. Nahráno: 2020. Vydáno: 2020. TT: 69:26. 1 CD SU 4286-2.

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější