Musica Florea se po roce opět vrací k symfonickému dílu Antonína Dvořáka. Tentokrát k jeho 5. symfonii F dur, jež měla premiéru v roce 1879 v Praze. V tzv. historicky poučené interpretaci zazní poprvé 16. listopadu v Besedním domě v Brně, o den později v kostele sv. Šimona a Judy v Praze. Doplněna bude o Dvořákovu předehru Othello.
Dobově poučená interpretace hudebních děl se spojuje především s obdobími baroka či klasicismu, nicméně značných změn doznala i interpretace romantických děl 19. století. Již od počátku 20. století se začal zvuk romantických skladeb a přístup k partiturám měnit. „Převládl tzv. technokratický přístup k notovému zápisu. Co nebylo v notách, jako by nemělo právo na existenci,“ přibližuje situaci dirigent orchestru Marek Štryncl. „Romantická hudba je však velmi emocionální, a právě nálada jednotlivých hudebních témat, frází a prvků rozhoduje o použití typických romantických výrazových prostředků, jako je postupné, či naopak náhlé zrychlování, tempa rubata, ozdobná glissanda, záměrná nejednota smyků smyčců apod.“
Pátá Dvořákova symfonie byla napsána za pouhých šest týdnů a ve skladatelově tvorbě představuje zlomové dílo, jímž došlo k završení rané řady jeho symfonií. „Především první a třetí věta je nesena ve velice rustikální, slovansky odlehčené tanečnosti bez výrazných dramatických zvratů. Naproti tomu druhá, a zejména závěrečná čtvrtá věta je emočně bouřlivější, doplněná o líbezně optimistická vedlejší témata,“ uvádí Marek Štryncl.
