Pro Janine Jansen je hra na housle požehnáním

Jednatřicetiletá Janine Jansen sklidila na festivalu Dvořákova Praha mimořádný úspěch, ačkoli byla koncertní síň jen zpola zaplněna, publikum dokázalo ocenit její naprosto čistou, precizní a osobitou hru. V Praze se představila poprvé, před českým publikem však nikoli. Před lety hrála s Filharmonií Brno v moravské metropoli Dvořákův Houslový koncert. Ve Dvořákově síni Rudolfina předvedla dvě skladby Bély Bartóka – Koncert č. 1 pro housle a orchestr a Rapsodii č. 1 pro housle a orchestr. Po koncertu nám stačila odpovědět na dvě otázky.

Proč jste si vybrala tyto dvě melodické a romantické skladby? Jsme na koncertním turné se Symfonickým orchestrem Hesenského rozhlasu z Franfurktu a Paavem Järvim a děláme je vlastně v rámci něho. Tyto Bartókovy skladby nejsou v podstatě tak známé a často hrané jako velký Druhý houslový koncert. Tento kus mi doporučil Paavo Järvi, jednou mi ho zahrál a já jsem byla ihned zasažena. Je tak nádherný v souvislosti s příběhem, který ho provází. Je jakýmsi prohlášením lásky. Bartók byl totiž velmi zamilován do houslistky Stefi Geyer a napsal tuto skladbu pro ni. Ona ale jeho lásku neopětovala a nikdy skladbu nehrála. Je to skutečně emocionální dílo, nádherné a velmi osobní s tímto příběhem v pozadí.

Jste již několik let velmi úspěšná a dokázala jste se prosadit i přes své mládí. Kde myslíte, že je klíč či tajemství úspěchu? Nevím, na to nedokážu odpovědět. Já pouze miluji hudbu víc, než cokoli jiného. A ráda i hraji. Vyrůstala jsem v muzikanstké rodině a hudba byla vždy okolo mne. Je mou součástí. Úspěch je podle mne něco nepředvídatelného. Samozřejmě, že pracuji velmi tvrdě… Jsem tak ráda, že mám a měla jsem šanci hrát s rozmanitými hudebníky po celém světě v nádherných koncertních síních. Nevím, kde je tajemství úspěchu. Možná, že v trpělivosti, lásce k hudbě, tvrdé práci a samozřejmě troše štěstí. Cítím štěstí a požehnání toto dělat.

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější