neděle, 23. srpen 2020

Marin Alsop: Přece byste nešli na večeři s někým, kdo nemá smysl pro humor

Napsal(a) 

Marin Alsop, foto Adriane White Marin Alsopfoto: Adriane White

Na začátku této sezony se do Vídně přestěhovaly dvě významné osobnosti hudebního světa – dirigentka Marin Alsop a skladatelka Lera Auerbach.

Obě dvě se současně představily na zahajovacím koncertě Rozhlasového symfonického orchestru ORF v prostorách Velkého sálu vídeňského Koncertního domu. Zda šlo v tomto případě o náhodu, byla moje první otázka na novou šéfdirigentku tohoto tělesa. Když jsem jednala s Christophem Becherem, uměleckým ředitelem orchestru, shodli jsme se oba dva na tom, že by bylo úžasné mít u příležitosti zahajovacího koncertu a současně mého uvedení do funkce šéfdirigentky novou skladbu, konkrétně od ženy. A skutečnost, že se Lera Auerbach přestěhovala prakticky ve stejnou dobu do Vídně, tomu přirozeným způsobem napomohla. Lera je velmi pozorná a přemýšlivá, co se týče kvality díla a příležitostí pro ženy, byla to skvělá spolupráce.

V rámci festivalu Wien Modern 2019 vedete mistrovské kurzy. V čem se dirigentky liší od dirigentů? Myslím, že nijak zvlášť. Otázka je, jak vnímají. Pokud je dirigentka ve svých gestech velmi jemná, považují ji za slabou. Pokud je dirigent ve svých gestech delikátní, říká se o něm, že je citlivý. Na workshopu proto hodně mluvíme o neutralizaci gest. Jak můžete být silní, aniž byste byli hrubí, jak můžete být citliví, aniž byste byli zženštělí.

Ruská skladatelka Galina Ustvolskaja jednou k problematice festivalů ženské hudby řekla: Kvalita hudby je důležitá, ne to, zda ji napsala žena či muž. Jak se na to díváte vy? Myslím si, že v ideálním utopickém světě nebudeme hodnotit lidi podle genderové příslušnosti nebo barvy pleti či věku. Být vždy vedoucí dirigentkou je svým způsobem urážka. Práce by měla mluvit za každého z nás. Ale nežijeme v utopickém světě, zatím. Je velmi důležité vytvářet stále více příležitostí, nejen pro ženy, ale obecně pro všechny, kdo jsou v menšině na jevišti, pro skladatele, sólisty v orchestru. Je třeba se na to soustředit tak dlouho, dokud to všichni nepřijmou za své. Osobně si myslím, že se to hned tak nestane. Možná jen v případě, když si všichni řekneme: trvám na tom!

, foto Grant Leighton foto: Grant Leighton

Na tiskové konferenci Wien Modern jste zmínila, že hudba psaná ženami je unikátní, protože ženy sdělují věci, které doposud nebyly řečeny. Čím to je, emocionalitou, schopností vyprávět? Myslím, že je to kombinace obojího, ale je to také životní zkušenost. Ženy mají jinou životní, společenskou zkušenost, starost o rodinu, odpovědnost za ni, výčitky svědomí… To neznamená, že muži tohle všechno necítí, ale jednoduše máme odlišné vnímání. A to je samozřejmě v hudbě žen slyšet.

Máte nějakého oblíbeného skladatele a posloucháte vůbec hudbu, když máte volno? Poslouchat hudbu k odpočinku považuji za destruktivní. Je těžké žít bez hudby, protože nás obklopuje všude. Co se týče soudobé hudby, jsem otevřená všemu. S Christopherem Rousem, který nedávno zemřel, jsme si byli velmi blízcí. Můj první koncert jsem zahájila jednou z jeho skladeb. Řada současných skladatelů patří k mým oblíbeným, ať už je to John Adams, Jimmy MacMillan nebo Jennifer Higdon. Jsem nadšená, že jsem ve Vídni a že mohu poznat další autory. Mezi Spojenými Státy a Evropou je stále velká propast. Proto jsem sem přišla.

Zvláště střední Evropa se příliš soustředí na tzv. Novou hudbu. Někdy mám pocit, že zde existuje až jakási posedlost vážností, seriózností. Americká hudba je často humorná způsobem, který může Evropany pohoršovat. Doufám, že se mi podaří skrze interpretaci americké hudby zdejší publikum trochu otevřít. Přece byste nešla na večeři s někým, kdo absolutně nemá smysl pro humor! Humor je velmi důležitý. Podívejte se na Beethovena, Haydna, Mozarta – pro ně je humor klíčový prvek. Asi bychom se neměli brát tak vážně.


Toto je zkrácená verze, kompletní text k dispozici v HARMONII VIII/2020.

Lenka Nota

Skladatelka, muzikoložka, hudební publicistka a manažerka. Věnuje se propagaci soudobé hudby, její publicistická i tvůrčí činnost z většího dílu souvisí s tématy žen v umění. V roce 2017 dokončila svou první operu věnovanou největší české spisovatelce Boženě Němcové Jsem kněžna bláznů na libreto filmové dokumentaristky Olgy Sommerové. Od roku 1999 je zastupována ochranným svazem autorským OSA. V roce 1998 spoluzaložila ženskou skladatelskou skupinu HUDBABY. Skupina natočila dva kompaktní disky (HUDBABY, Čekám Tě!), které Lenka připravila také jako produkční. Jako hudební publicistka píše již od dob studií odborné články a recenze do časopisů Harmonie, Opus musicum, Hudobný život a Slovenská hudba. Jako externistka spolupracuje s ČRo Vltava, pro kterou pravidelně připravuje autorské pořady věnované soudobé hudbě a kulturnímu dění v České republice, na Slovensku a v Rakousku. O ženské skladatelské tvorbě v Čechách referovala mj. na konferencích věnovaných ženské tématice v Kasselu v Německu, ve Fiuggi v Itálii a v Kragujevaci v Srbsku. Od roku 2007 žije ve Vídni, kde působí jako korektorka ve vydavatelství Universal Edition, publicistka a skladatelka ve svobodném povolání. Pro časopis Harmonie píše od roku 1997.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.