Nejstarší strunný klávesový nástroj ve sbírce Českého muzea hudby představuje pentagonální virginal (1), jehož autorem je benátský mistr Vito Trasuntino (*1526 – 0 po roce 1606). Nástroj se dochoval v téměř původní nezměněné podobě, bez pozdějších zásahů nebo přestaveb. Jeho autor původním příjmením Frassonio pocházel z Trevisa a patrně z obchodních důvodů zvolil své jméno podle známého výrobce varhan a cembal Alessandra Trasuntina, u něhož pracoval. Dosud jsou známé pouze tři nástroje Vito Trasuntina. Virginal v naší sbírce byl zhotoven asi v roce 1572 a vykazuje charakteristické benátské dispozice 16. století: rozsah nástroje je C/E – f3, jeden osmistopý rejstřík, mosazné a železné struny. Korpus a rezonanční deska jsou z cypřišového dřeva.
Ve stálé expozici historických hudebních nástrojů Českého muzea hudby je vystaven nejen virginal, ale také jednomanuálové takzvané skříňové cembalo (2). Pochází z období kolem roku 1700 a ve druhé polovině 18. století bylo přestavěno. Podle výsledků posledních průzkumů vzniklo pravděpodobně v jižních Čechách, a to v někdejším rožmberském panství. Skříň je bohatě intarzovaná, klávesy jsou obložené perletí a želvovinou. Vnitřní strana víka obsahuje malbu, která byla nedávno restaurována. Rozsah nástroje je F1/C – d3 (původně F1/C – c3) a ostrunění má dva čtyřstopé rejstříky. Exponát je výjimečný tím, že jako jeden z mála cembal v celosvětovém měřítku je postaven s takzvanou krátkou a lomenou oktávou v basu (nejhlubší klávesa pro tón F1, další dělená na G1, A1, B1, třetí odspodu C, H1, dále klávesy pro tóny lomené oktávy a pak už běžné půltónové uspořádání).
Cembalo v pražské sbírce naleží k nástrojům, které jsou spojeny s některými významnými osobnostmi. Mozartovy pobyty v Praze připomíná dvoumanuálové cembalo (3) z roku 1722, které dnes tvoří součást expozice Památníku W. A. Mozarta a manželů Duškových na pražské Bertramce. Nástroj pochází od významného varhanáře z Drážďan Johanna Heinricha Gräbnera (staršího) a jedná se o jediný dodnes zachovaný strunný klávesový nástroj tohoto mistra, ačkoliv od jeho stejnojmenného syna J. H. Gräbnera pocházejí cembala, která tvoří sbírku hudebních nástrojů v Lipsku a na zámku Pillnitz u Drážďan. Naše cembalo s původně prostou tmavě zelenou skříní bylo později přelakováno na bílo a vybaveno novým vyřezávaným zlaceným podstavcem. Krátce po této přestavbě byl rozšířen jeho rozsah a došlo ke změně původních rejstříkových dispozic. W. A. Mozart hrál na toto cembalo v době premiéry opery Dona Giovanniho v Praze roku 1787 v paláci hraběte Nostitze. Na začátku 19. století bylo cembalo převedeno z majetku Nostitzů na pražskou konzervatoř, v jejíž sbírce bylo spravováno až do poloviny 20. století.
Pokud nástroj prošel některými vážnějšími úpravami, může to ztížit přesné určení datace a lokace. Mnohdy se na některých výzkumech podílí tým českých i zahraničních specialistů, jako je to tomu v případě jednomanuálového cembala (4) od neznámého autora s rokokově provedenou skříní. Podle nejnovějších poznatků nástroj pochází z druhé poloviny 18. století a jeho konstrukční řešení je ovlivněno jihoněmeckou stavbou cembal a rakouskou, respektive vídeňskou školou. Některé rozbory dokládají, že ani pražská lokace není vyloučena. Cembalo má rozsah F1 – f3 a dva osmistopé rejstříky s loutnou. Barevné provedení červeně lakované skříně se zlatě malovanými orientálními motivy vzniklo později. V současné době je cembalo podrobeno restaurátorskému zásahu.
Na charakteru sestavy autorů strunných klávesových trsacích nástrojů pražské sbírky lze sledovat rovněž novodobý zájem na obnově výroby cembal podle historických vzorů. V současné době České muzeum hudby provádí přípravy na restaurování cembala značky Gaveau z roku 1923. Ve 20 letech 20. století si ho pořídila pražská konzervatoř jako provozní nástroj a v roce 1964 byl převeden do sbírky Národního muzea. 
Jedná se o moderní výrobek významné francouzské firmy, kterou v roce 1847 v Paříži založil Joseph Gabriel Gaveau. V letech 1910 až 1940 byl syn zakladatele Etienne Gaveau donucen tvrdými ekonomickými podmínkami rozšířit výrobu klavírů o cembala a spinety, aby udržel krok se svým hlavním konkurentem Pleyelem. Pod vedením Arnolda Dolmetsche, který pro firmu pracoval v letech 1911?-?1914, se začaly stavět spinety a volné klavichordy podle historických vzorů. Stojí za pozornost, že na cembalo firmy Gaveau byla provedena premiéra Koncertu pro cembalo a malý ansámbl Bohuslava Martinů v podání paní Marcelle de Lacour. Naše dvoumanuálové cembalo francouzského typu s jednoduchou rezonanční deskou má rozsah F1 – f3, 6 pedálů a ostrunění je provedeno následujícími rejstříky: dolní manuál 80 40 160, horní manuál 80 s loutnou.
Od německé firmy Neupert (5) pochází dvoumanuálové cembalo z roku 1935, napodobující model cembala z 18. století (rozsah C – f3, ostrunění: dolní manuál má 80 a 40, horní 80 + loutna). Od roku 1964 se na sériovou výrobu spinetů a cembal zaměřil podnik Lindholm v Borně u Lipska, od něhož jsou v naší sbírce dva spinety z roku 1985 a 1987. Všechny tři posledně jmenované nástroje jsou zapůjčeny do expozice Muzea klavíru v zámku dr. Kinského ve Žďáru nad Sázavou.
