pondělí, 24. srpen 2015

Brilantní komorní hudba členů Vídeňské filharmonie

Napsal(a) 

Wiener Virtuosen patří k předním komorním tělesům na evropské hudební scéně. Většina jeho hráčů zastává první sólové pozice ve Vídeňské filharmonii. Od roku 2005 má soubor svůj  abonentní cyklus v Hudebním spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni, v jehož rámci vystupuje i s významnými zahraničními sólisty. Vídeňští virtuosové koncertují v koncertních síních v Evropě, Japonsku a ve Spojených státech amerických. S ohledem na své prioritní profesní závazky vůči Vídeňské filharmonii a Orchestru Vídeňské státní opery jezdí společně na krátkodobá turné. 

Rakouský klarinetista Ernst Ottensamer, dlouholetý sóloklarinetista Vídeňské filharmonie, stál u zrodu tělesa Wiener Virtuosen. Soubor založil na počátku devadesátých let  s akcentem na flexibilní obsazení. Základní sestavu tvoří smyčcový kvintet a dechový kvintet. Repertoár je zaměřen převážně na hudbu období klasicismu, romantismu a 20. století. Těleso hraje komorní díla v menší nebo větší sestavě, v sólistickém obsazení přes oktety a nonety až po kompozice pro komorní orchestr a koncerty se sólisty. Z významných zahraničních sólistů společně s Vídeňskými virtuosy vystoupili např. houslista Julian Rachlin, violoncellista Mischa Maisky, klavíristé Rudolf Buchbinder a Paul Gulda, pěvkyně Angelika Kirschlager, Diana Damrau nebo Elïna Garanča, pěvci Thomas Hampson a Michael Schade. Díla hraje soubor v komorním provedení na vysoké hudební úrovni.

Ernst Ottensamer k fungování souboru upřesňuje: „ I když se od počátku naše sestava personálně z velké části proměnila, zůstala stejná nejen výchozí idea, ale i výběr koncertní literatury. Náš repertoár je obsáhlý. Cestujeme-li do zahraničí, máme vůči pořadatelům specifická přání, protože dramaturgii sestavujeme podle počtu členů, s nimiž chceme jet na turné. Mnozí z nás mají i jiné hudební závazky a koncertní povinnosti. Při větším obsazení hrajeme i malé symfonie a sólové koncerty nebo větší díla komorní literatury. Se souborem jsme natočili řadu kompaktních disků, ale většina z nich byla bohužel vydána u japonských firem. Počet koncertů ročně záleží na turné, ale jsem rád, že v Hudebním spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni máme abonentní cyklus.“ Jakou roli hraje v repertoáru tělesa česká hudba? Ernst Ottensamer rád vyzdvihl díla, která si soubor oblíbil: „Z české hudby jsme hráli často Serenádu pro dechové nástroje a Slovanské tance Antonína Dvořáka, Serenádu Josefa Suka nebo Nonet Bohuslava Martinů.“

U zrodu tělesa stál po Ottensamerově boku fagotista Štěpán Turnovský, syn českého dirigenta Martina Turnovského, jenž s rodinou v době normalizace emigroval do Rakouska. Po vysokoškolských studiích hudby ve Vídni se význačný fagotista vydal na sólovou, komorní a orchestrální dráhu. Koncertoval podobně jak jeho kolegové v mnoha zemích světa. Sólofagotista ve Vídeňské filharmonii stále hraje, v roce 2014 byl i v porotě 66. ročníku Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro v oboru fagot.

Ke společným začátkům Štěpán Turnovský pro HARMONII upřesnil: „S Ernstem Ottensamerem jsme hráli nejdříve dlouho v dechovém kvintetu Wiener Bläserensemble. Kvintet byl zajímavý, ale zvukově choulostivý a neměli jsme ani mnoho hudební literatury. Začali jsme si uvědomovat, že je pro nás příjemnější, hrát s malým souborem. Založili jsme těleso Wiener Virtuosen. Z původní sestavy jsme zůstali jen my dva. Ernst klade důraz na flexibilitu hráčů a obsazení. Dodnes se ukazuje, že to byl dobrý nápad.“

V současnosti je Štěpán Turnovský profesorem hry na fagot na Univerzitě hudby a dramatických umění ve Vídni, kde na Institutu Leonarda Bernsteina vyučuje hru na klarinet i profesor Ernst Ottensamer, který také rád zavzpomínal i na svou sólovou dráhu : „V mé sólistické kariéře mi bylo velkou ctí, když jsem koncertoval v pětatřiceti letech s Vídeňskou filharmonií, kterou řídil Sir Colin Davis, později jsme společně natočili i tři klarinetové koncerty z děl W. A. Mozarta, L. Spohra, C. M. von Webera na CD pro firmu Decca. Vystoupili jsme společně i na Velikonočním festivalu v Salcburku. Relativně často jsem hrál sólově na koncertech, které řídil Zubin Mehta nebo Leopold Hager, více než padesátkrát dokonce Mozartův koncert i s jinými dirigenty. V současnosti mám v plánu projekty např. s naším rodinným souborem The Clarinotts, ve kterém hraji se svými syny, starší Daniel je sólistou Vídeňské filharmonie a Andreas sólistou Berlínské filharmonie. Dosud jsem nastudoval relativně hodně koncertů.“

Proměna souboru, zkoušky a koncertní vedení 

Sestava tělesa se v průběhu více než dvaceti let personálně proměnila. V souboru hráli na postech koncertních mistrů Reiner Honeck nebo Reiner Küchl, z dalších hráčů např. houslista Erich Schagerl, violista Hans Peter Ochsenhofer, violoncellista Gerhard Iberer, kontrabasisté Josef Niederhammer a Herbert Mayer, hobojista Martin Gabriel a flétnista Dieter Flury, hornista Volker Altmann. Nad průběhem zkoušek se fagotista Štěpán Turnovský zamyslel s upřímným konstatováním: „Všichni z nás jsou individualisté a každý se snaží během zkoušek hru kreativně zlepšit. Když je soubor do pěti muzikantů, tak se může každý volně vyjadřovat k provedení. Jakmile nás hraje více,  ocitneme se ve složitější situaci, protože máme na interpretace skladeb rozdílné názory. Na začátku byly naše zkoušky demokratičtější, ale časem jsme se dohodli, že je bude řídit koncertní mistr, který může nebo nemusí zohlednit jiné názory hráčů.“

Již čtrnáct let vede zkoušky Vídeňských virtuosů mladý německý koncertní mistr Volkhard Steude. Pochází z Lipska, odkud po studiích v Německu a Rakousku, přesídlil do Vídně. Jeho houslové mistrovství formovali především pedagogové Werner Scholz v Berlíně a Alfréd Staar ve Vídni. Steude se dodnes intenzivně věnuje sólové, komorní a orchestrální činnosti. Od roku 1994 je koncertním mistrem Vídeňské filharmonie a Orchestru Vídeňské státní opery. Hraje na Stradivariho housle, které mu k dispozici vystavila rakouská Národní banka. Od roku 2001 je primáriem Vídeňských virtuosů. Naši posluchači mohli slyšet jeho mistrovství při sólovém výkonu v Praze, kde v roce 2010 ve Dvořákově síni Rudolfina vystoupil s Pražskou komorní filharmonií.

Pro čas. Harmonie se Steude vyjádřil nejen k atmosféře hraní v souboru, ale i ke koncertním a nahrávacím aktivitám: „Organizační stránku tělesa má na starosti především Ernst Ottensamer, protože soubor založil a má konexe k pořadatelům, notám i celému repertoáru. Naše zkoušky a koncerty jsou velmi kolegiální, cítíme je téměř jak rodinnou záležitost, protože se snažíme, najít si na sebe čas a invenčně přispět do organizace našich společných aktivit. Někdy se stává, že nabídku od pořadatelů musíme odmítnout, protože nemáme příliš mnoho času. Vídeňská filharmonie má velmi nabitý plán, takže není příliš mnoho šancí hrát i jiné koncerty.“

Komorní repertoár z pohledu hráčů souboru

Vídeňští virtuosové hrají často repertoár hudby klasicismu, romantismu a 20. století. Mnohá díla nahráli i na kompaktní disky. Hrají skladby také v současných úpravách?

„Řadu skladeb našeho repertoáru hrajeme v aranžmá. Mnohé z nich působivě upravil rakouský skladatel, aranžér a bývalý dlouholetý korepetitor Vídeňské státní opery Rakušan Peter Totzauer,“ prozrazuje pro čas. Harmonie rakouský hornista Wolfgang Vladar, který je mladším zástupcem  dechové sekce z vícegenerační sestavy souboru. Vladar pochází z bilingvní rodiny se slovenskými kořeny. Se souborem vystoupil na mnoha koncertech v tuzemsku i zahraničí, a dokonce i se svým bratrem Stefanem, který patří mezi přední rakouské klavíristy. Z našich koncertů je Stefan Vladar známý např. ze svého účinkování v roce 2013 s Filharmonií Brno nebo v roce 2014 s Jihočeskou filharmonií. Hornista Wolfgang Vladar se věnuje od roku 1992 pedagogické činnosti v rámci Institutu evropských studií a příležitostně je zván k mistrovským kurzům pořádaným v Rakousku, USA, Japonsku a dalších zemích. Řádným členem Spolku Vídeňské filharmonie je od roku 1996 a tři roky působil i ve funkci šéfa Plesu Vídeňské filharmonie. Jeho pedagogy na lesní roh byli Josef Veleba, Friedrich Gabler a Roland Berger. V současnosti je odborným asistentem profesora Willibalda Janezice, který vede hornovou třídu na Institutu Leonarda Bernsteina na Univerzitě hudby a dramatických umění ve Vídni.

Se souborem Vídeňských virtuosů hraji nejraději Symfonii č. 5 B dur, D 485 Franze Schuberta,“ vyznává se Vladar. Vedle souboru Vídeňských virtuózů hraje od roku 2008 i ve Vídeňské dvorské hudební kapele. K působení v Rakousku rád přiznává: „Ve volném čase se rád účastním rakouských mezinárodních projektů „Passwort Klassik,“ které uvádí koncerty a operní díla v rámci výchovných zábavně naučných programů, jejichž prostřednictvím se seznamují děti s hudebními nástroji, operou a vážnou hudbou. Často k nim bývají přizváni i hráči Vídeňské filharmonie. Především v  době konání Salcburského festivalu realizujeme v mezinárodní spolupráci s dětmi a divadelníky zjednodušená aranžmá oper Wolfganga Amadea Mozarta.“

Vladarův kolega Franz Bartolomey, zástupce nejstarší generace souboru, patří k nejvýznamnějším rakouským violoncellistům. Studoval na Akademii hudby a dramatických umění ve Vídni, jeho profesoři byli Richard Krotschak a v soukromí Emanuel Brabec. Je držitelem četných cen z mezinárodních soutěží. Svou mezinárodní kariéru stavěl nejen na orchestrálním hraní, ale i sólovém a komorním. Provedl řadu sólových koncertů, které řídili velcí dirigienti, např. Daniel Barenboim, Leonard Bernstein, James Levine, Sir André Previn. Ve Vídeňské filharmonii byl dlouholetým prvním violoncellistou až do důchodového věku a ve třetí generaci svých rodinných kořenů členem světoznámého orchestru. Jeho otec byl klarinetistou a dědeček houslistou, který před příchodem do rakouské metropole hrál dokonce i v Orchestru Národního divadla v Praze. Franz Bartolomey se řadí ke komorním partnerům Daniela Barenboima, Olega Maisenbergera, André Previna a mnohých jiných významných hudebníků.

Odkud čerpal významný violoncellista inspiraci pro svou výjimečnou hru? Pro čas. Harmonie rád svůj zdroj upřesnil: „Pro violoncellovou hru se rád inspiruji odposlechem frázování recitace velkých herců, zejména jejich artikulace a klenbou linie, podobně jak ve Vídeňské státní opeře se mi inspirace nabízí od velkých pěvců.“ Se svými kolegy z významného vídeňského činoherního divadla Burgtheater, mezi něž patří Klaus Maria Brandauer, Peter Matic, Petra Morzé, Peter Simonischek, provozuje violoncellista literárně – hudební projekty. „I během našich literárních večerů, pořádaných ve Skleněném sále Hudebního spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni jsem doprovázel své kamarády. Po mém boku recitoval Klaus Maria Brandauer nebo Peter Simonischek při čtení humorných textů Thomase Bernharda, které zejména byly u publika oblíbené. Recitace jsem doprovázel sólově nebo s klavírem či harfou.“ Ve své kariéře natáčel i pro televizi a rozhlas. Jeho nahrávky jsou známé z řady kompaktních disků. K mimořádným zaznamenaným provedením patří např. CD „Don Quixote“ s Vídeňskou filharmonií, kterou řídí Sir André Previn. Pro současnou hru byla pro Bartolomeye ozvláště pozoruhodná inspirace poslechu jeho oblíbené hudby z francouzského filmu Všechna jitra světa (režie: Alain Corneau, 1992), v němž hraje Gérard Depardieux. Snímek oceněný sedmi Césary pojednává o hudební tvorbě Sainte Colombea a Marina Maraise. Rakouský violoncellista hudbu upravil a nadchl vídeňské nakladatelství Doblinger, které v roce 2002 vydalo noty 32 variací,  aranžovaných pro sólové violoncello, přičemž původní verze je pro violu da gamba a continuo. Bartolomey hraje na mistrovský nástroj Davida Tecchlera (Řím, 1727) a je docentem mistrovských kurzů.

Situace nahrávání kompaktních disků Vídeňských virtuosů

K situaci nahrávání na kompaktní disky se vyjádřil pro čas. Harmonie velmi přesně a otevřeně  primárius Volkhard Steude: „Hraní v souboru je pro nás hobby, nepotřebujeme každý rok produkovat novou nahrávku na kompaktní disk. Možná, když bychom byli slavnější, tak ano. Nahrávání se nám momentálně příliš nevyplatí. Samozřejmě, že musíme natáčet, ale studio i mistr zvuku stojí mnoho peněz a mám pocit, že v současnosti se ani kompaktní disky klasické hudby příliš neprodávají. Doba se změnila. Dříve se více natáčelo, ostatně i Vídeňská filharmonie častěji nahrávala na CD nebo DVD. Silnějším médiem se stal internet, kde jsou skladby pro posluchače k dispozici on-line a stále v prodeji.“ Z minulosti Volkhard Steude rád připomněl pěkný kompaktní disk s americkým barytonistou Thomasem Hampsonem, který zpíval písně z cyklu Chlapcův kouzelný roh Gustava Mahlera. „Nahrávka má silný emocionální hudební tah a projekt byl pro nás velmi hezkou výzvou,“ upřesnil. Prestižní label Deutsche Grammophon vydal nahrávku v roce 2011. Hornista Wolfgang Vladar je se svými kolegy pyšný na dlouholetou tradici dokumentovanou na CD  z minulosti, např. Vídeňské tance a Septet, Op. 20 Ludwiga van Beethovena (Canyon Classics 1995/1999), Straussovu dynastii (Canyon Classics 1994/1997), Vídeňské valčíky (Canyon Classics, 1993), W. A. Mozart, R. Strauss a G. Rossini (Canyon Classics 1992).

Připomínkou jejich úspěšné Mahlerovy nahrávky z roku 2011 ověnčené prestižní cenou ECHO  bude v nové sezoně již plánovaný koncert  1. listopadu 2015 s Thomasem Hampsonem, program obohatí tentokrát i německý tenorista Klaus Florian Vogt. Koncert se uskuteční v rámci jejich abonentního cyklu ve Zlatém sále Hudebního spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni. V Rakousku i zahraničí stále plánuje soubor řadu zajímavých koncertů na vysoké interpretační úrovni.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.