7. listopad Hokej, bazén a cukr – sbíráme síly na další dny
Měli jsme volný den. Někteří hudebníci si šli odpočinout na hokejový zápas (NHL), jiní se koupali v hotelovém bazénu, jiní strávili den na pláži a slunili se. Šéfdirigent orchestru Jiří Bělohlávek s Josefem Špačkem a Janem Fišerem se nechali zlákat azurovou modří vody a vyrazili na Laguna Beach. Do cukrárny 🙂
Zítra nás čeká nejnáročnější den zájezdu, téměř dvouhodinový přejezd, zkouška a koncert v Berkeley, pak další přejezd, tentokrát více bež pětihodinový – do Pismo Beach, kde budeme ubytovaní. (Z Pismo Beach pokračujeme pozítří do Santa Barbary, kde nás čeká další koncert.)
8. listopad Česká filharmonie dobyla další kalifornské město
Česká filharmonie se přesunula z Costa Mesa do San Francisca a pak autobusy do Sacramenta, kde jsme ubytovaní. Večer následoval transfer do města Davis, kde jsme hráli pro cca 1.800 diváků v hudebním stánku zvaném Robert and Margrit Mondavi Center for the Performing Arts. Bylo opravdu plno!
Na programu byl Bedřich Smetana: Z Českých luhů a hájů a Šárka, Franz Liszt: Klavírní koncert č. 1 a nemohla chybět Novosvětská.
Koncert dopadl velmi dobře, opět se tleskalo ve stoje (zatím na všech čtyřech koncertech!!!), přidávali jsme jeden ze Slovanských tanců Antonína Dvořáka.
9. listopadu Dnešní den je v pravdě cestovní, zároveň ale i koncertní!
Důležité je vydržet dlouho sedět v autobuse, netrpět ponorkovou nemocí (na turné může hrozit) a samotný koncert už je jen třešnička na dortu. Cesta ze Sacramenta do Berkeley trvala přes dvě hodiny, následovala kratičká zkouška a koncert a pak už zase honem do Pismo Beach (cesta trvá mezi 5 a 6 hodinami). Prožili jsme dost náročný den, vyrazili jsme ráno, na hotel jsme se dostali až pozdě v noci.
Hráli jsme v Zellerbach Hall, jejíž Zellerbach Auditorium má kapacitu 2.015 míst. Sál byl plný.
Hráli jsme Dvořákovo Stabat Mater. Byl to náš druhý a poslední koncert s Pražským filharmonickým sborem a výbornými českými zpěváky (Silkenová, Pecková, Březina, Martiník) na tomto zájezdě.
Koncert byl úspěšný, i když je jasné, že už to zní jako klišé 🙂 Jen to nezakřiknout!
Předchozí díl Amerického deníku zde
