Tomasz Stanko – trubka, David Virelles – klavír, Thomas Morgan – kontrabas, Gerald Cleaver – bicí nástroje. Nahráno: 6/2012, Avatar Studios, New York. Vydáno 2013. TT: 83:05. 2 CD ECM Records 2304/05.
Jazz je vskutku univerzální hudební jazyk – tak by klidně mohlo znít poselství této nahrávky (jakkoli zní banálně). Loňský sedmdesátník, důležitá postava polské progresivní jazzové scény 60. (a dalších) let, trumpetista a skladatel Tomasz Stanko své nové album nahrál s hudebníky o dvě až tři generace mladšími a vycházejícími z trochu jiných jazzových kořenů. Přesto nahrávka zní tak, jako by spolu všichni hráli více než dvacet let. Empatie a souhra kapely je obdivuhodná, vcítění sidemanů do interpretace Stankovy hudby taktéž.
Materiál na Wislawu vznikal převážně v New Yorku (kde našel Stanko též spoluhráče) a inspiračním zdrojem jsou verše loni zesnulé polské básnířky Wislawy Szymborské. Bývá celkem časté, že raní jazzoví avantgardisté dospívají časem k poklidnějšímu výrazu své tvorby – stejně tak i Stanko. Energie nahrávky je tlumená; ta sice nechybí, málokdy se však prodere na povrch. Vše je podřízeno celkovému konceptu, kterým je zvláštní uvolněná lyričnost, nikoli však romantického rázu – mnohem spíše slyšíme názvuky na evropskou současnou hudbu (viz témbrová plocha v titulní skladbě). Někdy je klidu až přespříliš – hlavně rychlejším kusům na druhém disku by možná neškodilo větší dynamické a tektonické rozpětí.
Fantastický je zvuk snímku – celkový obraz je neuvěřitelně kompaktní a plastický, neruší vůbec nic, ačkoli je slyšet vše v celém zvukovém spektru.
Těžko vyzdvihovat jednotlivé výkony muzikantů, přesto však zmíním alespoň pianistu Davida Virellese – má neuvěřitelně kultivovaný zvuk a zajímavé melodicko-harmonické myšlení s absencí jakýchkoliv klišé.
A Mistr Stanko? Jeho vzdušný zastřený tón je podmanivý, jeho frázování má skvělý timing. „Přichází vždy z ticha,“ řekl kdysi o Milesi Davisovi Keith Jarrett. O Tomaszi Stankovi to platí stoprocentně též. A to je důležitá a vzácná deviza.
Body: 4 z 6