Anglické vokální trio Sinfonye založila roku 1987 Stevie Wishart , absolventka Guildhallské hudební a dramatické školy, university v Yorku a oboru středověkých strunných nástrojů na New College v Oxfordu. Koncipovala ho hned od počátku jako soubor kombinující improvizační přístup a zručnost tradiční lidové hudby se způsoby interpretace poučenými zkoumáním historických pramenů středověké hudby. Obzvláštní pozornost vždy Stevie Wishart věnovala repertoáru komponovanému, zpívanému či alespoň inspirovanému ženami. Neudiví nás tedy její stálé návraty k velké skladatelce, básnířce, léčitelce i vizionářce 13. století Hildegardě z Bingenu. Nevyhnula se jí ani na této nahrávce. Hned v úvodní skladbě Azeruz rozvinula Stevie Wishart na půdorysu Hildegardiny básně Lingua Ignota naplno svou neotřelou tvůrčí představivost. Jde o skladbu v duchu středověkého moteta. Nad její vlastní hlasovou linku (přestože jde o ženský hlas, tak tenorovou) přidaly ostatní dvě zpěvačky, Vivien Ellis a Jocelyn West , své vlastní party, které jsou vlastně samostatnými písněmi s vlastními zákonitostmi. Výsledkem je vrstvení rozdílných nápěvů, navíc každého s jeho vlastním textem, zabývajícím se úplně odlišným námětem. To vše doprovází Stevie Wishart zcela ve službách záměru hrou na niněru. Zdálo by se, že výsledkem takového záměru by mohl být nepřehledný hudební „guláš“. V případě Sinfonye opak je pravdou, slyšíme hudbu lehkou a průzračnou. Zbývajících 32 skladeb CD, francouzské písně ze 13. století, je zpracováno obdobně. Tenorové hlasy jsou většinou části původně gregoriánských chorálů. Někdy je to jen krátká fráze vyňatá z kontextu původní skladby a opakovaná několikrát za sebou, navíc se silným rytmickým cítěním. Vrchní hlasy jsou v některých případech převzaty z lidových tanečních písní tehdejší doby. Protože těm nebyla ve středověku přisuzována žádná velká hodnota, nejsou většinou zachovány v notacích. Najdeme je pouze, staly–li se jejich nápěvy součástí motet. Trio Sinfonye tento princip ale často i obrací a zpracovává vrchní, původně motetové hlasy, v duchu lidových tanečních písní. Na CD najdeme bohatě prostřídány oba dva tyto přístupy.
Nahrávka je pestrá i jazykově. Texty písní jsou v různých severofrancouzských dialektech, například i v anglo-normanském, tedy v nejdůležitějším jazyce Anglie té doby. Tenorové hlasy převzaté z chorální hudby jsou pak zpívané latinsky. Neotřelý zvuk alba je dán nejenom použitím niněry a středověkých houslí jako doprovodu k dívčím vokálům, ale barvou těchto vokálů a přístupem k vokální interpretaci jako takové především. Velmi působivě zní kontrast mezi vzdušnými a ladnými hlasy Vivien Ellis a Jocelyn West a zemitě drsným a dravým hlasem samotné Stevie Wishart. Celkový výsledek pak barevností a energičností osciluje někde mezi hluboce osobitou lidovostí Dagmar Andrtové-Voňkové a uměřeností a hladivou hladkostí jiného dívčího vokálního souboru Anonymous 4, srovnatelného se Sinfonye jak obsazením, tak repertoárem.
I když se dá předpokládat, že takto písně asi nikdy nebyly zapsány a ani nezazněly, přístup Sinfonye vychází z dobové hudby a používá výhradně její skladebné principy. Je tedy možné, že přeci jen přinejmenším takto znít mohly a Sinfonye tak svou osobitou hrou s historií možná zaplňují mezery v naší hudební paměti. A pokud ne, určitě zaplňují praskliny v celistvosti krásy jako takové.
Vydavatel: Glossa music / 2HP Production
Stopáž: 57:51
Nahráli: Sinfonye: Stevie Wishart – zpěv, niněra, housle, Vivien Ellis – zpěv, Jocelyn West – zpěv
Body: 5 z 6
