Sofia Gubaidulina: Sieben Worte, Zehn Präludien, De profundis

Hudba rusko-tatarské skladatelky Sofie Gubaiduliny (*1931) má už dnes mezi soudobými tvůrci nezpochybnitelné renomé. Je to o to víc s podivem, že její hudba není ani strukturálně přísná, ani analyticky atraktivní, ani náročně efektní, ani líbivě brilantní, ani přitažlivě barevná. Ovšem má jednu zásadní kvalitu: dýchá. Toto "dýchání" je v její hudbě jak slyšitelné - a to v melodických frázích a v dynamických obloucích (De profundis ) - tak spirituální. Duchovní hloubka a lidský rozměr hudby Sofie Gubaiduliny jsou totiž v mezinárodním měřítku mimořádné, a jak správně naznačuje průvodní text v bookletu, bez dlouholeté izolace v bývalém SSSR možná i nemyslitelné. Zkrátka řečeno: její hudba nevychází z dlouhodobé kultivace konstruktivistického skladatelského řemesla, ale spíše z dokonalého naslouchání hudebním zvukům a jejich emocionálním záchvěvům.

Violoncellista Boris Pergamenschikow a bajanistka Elisabeth Moser mají pro detailní práci takového charakteru skvělé vybavení. Jejich sehranost a cit pro témbr hned na začátku Sieben Worte (pro sólové violoncello, bajan a smyčcový orchestr) pro posluchače dlouho maskují fakt, že jde o dva sólové nástroje a že jde vůbec o dva současně hrající hudebníky. Dalších podobných instrumentálních "zázraků" jsme pak svědky po celou stopáž CD. Pergamenschikowův výkon v Deseti preludiích pro sólové violoncello je vynikající, ale pedagogický ráz této skladby nedovoluje totální ponor, jaký si na závěr CD může dovolit Moser v bajanovém De profundis (například repetované tóny!), základní repertoárové skladbě pro tento u nás nepříliš známý "tahací" nástroj. Další skvělá trefa mnichovského kultovního vydavatelství.

Vydavatel: 2HP Production

Stopáž: 71:39

Nahráli: Elisabeth Moser - bajan, Boris Pergamenschikow - violoncello, Münchener Kammerphilharmonie, Christoph Poppen

Body: 6 z 6 - tip Harmonie