Schola Gregoriana Pragensis, David Eben. Produkce: neuvedena. Text: A, N, F, Č. Nahráno: 2/2002, 11/1004, kaple Nejsvětější Trojice bývalého augustiniánského kláštera (okresní vlastivědné muzeum), Česká Lípa. Vydáno: 2005. TT: 71:24. DDD. 1 CD Supraphon SU 3807-2. Alternativa: Bornus Consort/Accord 201412.
HHHHHH Požadavek recenzovat kteroukoli nahrávku souboru Schola Gregoriana Pragensis se zdá být úkolem velmi jednoduchým a jednoznačným. Originální dramaturgie, prvotřídní interpretace, booklet vybavený všemi náležitostmi, zkrátka výsledek dlouhodobé pečlivé přípravy. Takto stručně by bylo možno charakterizovat i poslední CD souboru přinášející reprezentativní průřez tvorbou středoevropského skladatele Petra Wilhelmi de Grudencz. Po recenzentovi se však zpravidla požaduje více řádek, pokusím se tedy této představě vyhovět. Petrus Wilhelmi byl světu objeven před třiceti lety muzikologem Jaromírem Černým, kterému se podařilo rozluštit akrostich skrývající celé skladatelovo jméno a následně nalézt dokumenty potvrzující jeho identitu. Přestože se Petrovy skladby objevily na nahrávkách Scholy Gregoriany i jiných souborů (například Hilliard Ensemble) již dříve, CD Maiestas Dei lze považovat za první monograficky koncipované album věnované tvorbě tohoto autora, která v sobě spojuje hudební tradice středoevropského regionu se znalostí kompozičních technik nizozemské polyfonie 15. století. Schola Gregoriana Pragensis náleží bezesporu k předním evropským souborům zaměřeným na interpretaci jednohlasého chorálního repertoáru, řadu let však ve větší míře koketuje i s repertoárem polyfonním. Jak již naznačila alba předchozí (Codex Franus, Ach, homo fragilis) a jen potvrdilo i album nejnovější, soubor disponuje uměleckým potenciálem, díky kterému by se mohl v brzké době zařadit též mezi vyhledávané interprety středověké a renesanční polyfonie. V každém případě se moc těším na příští CD Scholy Gregoriany, určitě příjemně překvapí. Lenka Mráčková HHHHH Zbrusu nové CD věhlasné Scholy Gregoriany Pragensis (SGP) je pozoruhodné hned v několika ohledech. Jednak je věnováno skladatelské osobnosti Petra Wilhelmi de Grudencz (1392 – po 1452), ale především zde „kraluje“ středověká polyfonie, jíž jsme sice byli zvyklí od Scholy slýchat, nicméně v míře podstatně menší. Tvorba Petra Wilhelmi je součástí repertoáru SGP už dlouho a pokud projdeme diskografii souboru, najdeme jeho díla na několika předchozích albech – Rosa mystica, Codex Franus, Ach, homo fragilis (z posledně jmenovaného také byly na nové CD převzaty tři skladby). To, co bylo dříve spíše kořením ryze chorálních nahrávek, stává se nyní středem pozornosti souboru. A právem. Skladatel Petrus Wilhelmi de Grudencz a jeho životní osudy by pravděpodobně zůstaly novodobým badatelům a posluchačům zcela neznámy, nebýt kuriózního odhalení muzikologa Jaromíra Černého, jenž před více jak třiceti lety rozluštil Grudenczův originální „podpis“ v jeho skladbách, totiž akrostich, který v jednom případě uvádí celé skladatelovo jméno. Čtyřhlasé moteto Veni vere illustrator – Pneuma – Paraclito – Dator eya , v němž se právě onen „podpis“ nachází, také symbolicky otevírá celou nahrávku. Ta zachycuje z dosud známé Grudenczovy tvorby přibližně tři čtvrtiny (nepočítáme-li pozdější úpravy). Dramaturgie alba je skvěle a pečlivě promyšlená (nápadité zakončení celé desky prostě nemá chybu!) a v porovnání s patnáct let starou grudenczovskou nahrávkou polského souboru Bornus Consort se jeví jako mnohem smysluplnější a historicky přesvědčivější. Grudenczovu polyfonii doplňuje nejen chorál z dobových pramenů, ale rovněž vícehlasé kompozice z pera Grudenczových současníků (anonym a Guillaume Dufay). Ansámbl zní kompaktně a nikoho nenechává na pochybách, že jeho doménou není jen jednohlasý chorál, ale že se s přehledem dokáže vypořádat i s nástrahami středověké polyfonie. Precizní intonace a souhra jdou ruku v ruce s barevností a výrazem. Mám jen jednu drobnou výtku, a tou je cantio Nobis est natus hodie . Ač má v dramaturgii plné oprávnění, přece jen dle mého názoru poněkud vybočuje, a to ne zcela přesvědčivým kontratenorovým partem a poněkud diskutabilním alternatim provedením. I když se tvůrci vědomě vzdali možnosti nahrát dosud známé Grudenczovo dílo v úplnosti, není to na škodu. Ba právě naopak – nabízejí tak posluchačům mnohem atraktivnější a smysluplnější výběr charakterizující skladatelovu tvůrčí poetiku, navíc zasazený do dobového uměleckého a liturgického kontextu. Vždyť je to doba nejen dějinného, ale také uměleckého a intelektuálního kvasu na prahu zmírajícího středověku a rodící se renesance. Díky albu Maiestas Dei můžeme být takřka jeho přímými účastníky. Jan Baťa HHHHH Jsem zastáncem třetí četby a třetího poslechu. Toto CD mne však přinutilo poslech téměř zdvojnásobit a rozfázovat. Cítil jsem totiž několik prostorů a nedařilo se mi do nich podívat. Nakonec se mi otevřely samy, alespoň si to myslím. V první řadě je to prostor Petra Wilhelmi de Grudencz, jenž se sice narodil roku 1392 v Polsku, zrod jeho novodobé historie se však odehrál koncem 20. století v Praze, když muzikolog Jaromír Černý rozluštil Petrovo jméno, skryté šifrou v celém souboru skladeb. Následná edice zpřístupnila interpretům cestu k tomuto zajímavému skladateli z období, kdy pod Alpami již dávno ukončili svůj vklad do nového myšlení Petrarca a Boccacio, zatímco v českých zemích scházelo 40 let do husitské revoluce. Skladby Petra Wilhelmi tento středoevropský prostor překračují a svými výrazovými prostředky inklinují spíše k hudebnímu myšlení, jež na CD reprezentuje Guillaume Dufay. A zde se otevírá druhá rovina CD. Mezi Petrem Wilhelmi a Guillaumem Dufayem je přeci jen zásadní rozdíl. Zatímco prvnímu byla hudba jen prostředkem, druhý učinil hudbu svým cílem. Je to zřetelně slyšet i z té malé ukázky Urbs beata Jerusalem . Dufayova skladba je v podstatě – řečeno moderní hudební terminologií – strofickou písní s refrénem v subdominantní tónině, s geniálně melodicky vedenými hlasy včetně modulace. Jejím zařazením do programu CD se značně rozšířil recepční záběr hudebního vnímání z období druhé poloviny 15. století. Třetí prostor se dvěma předchozími moc nesouvisí. Nacházejí se v něm chorální zpěvy z Franusova kancionálu (1505) a také tříhlasé latinské moteto Nobis est natus hodie de pura virgine ze Speciálníku královéhradeckého, přibližně ze stejného období. Konfrontací těchto tří prostorů vzniká zajímavý průhled do hudebního myšlení doby, ve které na poměrně malém geografickém území došlo k velkým ideovým disproporcím, zvláště když si uvědomíme, že kolem roku 1500 vznikal paralelně s palácem Medici ve Florencii i Vladislavský sál na Pražském hradě. Interpretace hudby z těchto tří obtížně sladitelných prostorů, v rámci jednoho zvukového produktu, představovala jistě nelehký úkol i pro Scholu Gregorianu Pragensis a mám pocit, že právě vzájemná nekomunikativnost vybraného repertoáru je současně i nejmarkantnějším pocitovým poznatkem. Mimo vynikající provedení chorálních zpěvů z „Franuse“ si zaslouží zvláštní zmínky i provedení titulu č. 4 (Grudencz: O felicem genitricem) a č. 20 (Dufay: Urbs beata Jerusalem). Dochází zde k jevu, jemuž se v muzikantské mluvě říká „mrazení“ a jehož předpokladem je jedinečná konstelace hudebního cítění účinkujících. Vynikající úroveň bookletu, jenž více než průvodní tiskovinu představuje muzikologický zdroj informací, pak dělá tečku za skvělou hudební sondou do složité doby, v níž ideové pnutí – od Savonaroly až k Botticellimu – předznamenává neudržitelnost těch hodnot, jež se mu snažily být nadřazeny. Vlastně, definitivní tečkou je bouchnutí dveří za poslední skladbou. Za nimi je Novověk! Josef Šebesta Vydavatel: Supraphon Stopáž: 71:24 Body: 6 z 6 – tip Harmonie
