Robert Schumann: Humoresky op. 20, Noveletty op. 21, Klavírní sonáta č. 2 f moll op. 14, Nachtstücke op. 23 (Ad libitum)

Zdá se mi, že mezi interprety skladeb R. Schumanna je mnoho povolaných, ale jen málo vyvolených. A přiznám se, že mezi ty druhé jsem dlouho řadil vlastně jen Svjatoslava Richtera. Touto nahrávkou jde ale András Schiff velmi čestně v jeho stopách. Jednak originalitou a objevností při výběru skladeb, dále odvahou uspořádat z nich (úspěšně) celovečerní monotematický recitál, ale hlavně zdařilostí interpretace. Málokde bychom dnes našli tak vyvážené spojení vzdělanosti, bystrého intelektu, čistého citu a brilantní techniky. Už v úvodních Humoreskách se ukazuje jako mistr jemných nuancí - Schumann tu ale není citový a křehký, ale jiskřivý a invenční. S lyrikou tu poměrně šetří, skvěle si hraje s proměnami rytmu - a nikde se mu nevytrácí zpěvnost. V Novelettách v sobě nezapře vynikajícího interpreta barokní a klasicistní hudby. Najdeme tu lehkost a perlivost Haydnových sonát i jemnou taneční stylizaci Francouzských suit - ve střídání barev a nálad je přitom poměrně úsporný. (Tím se nejvíc liší od fantazijního a energického pojetí Richterova.) Dveře romantismu se ovšem naplno otevřou v závěru recitálu, v málo známé Sonátě č. 2 f moll . Hravé detaily se tu střídají s širokými melodickými oblouky, je to interpretace spontánní, strhující, ale zároveň vtipná a chytrá. Tady skutečně máme dojem, že "Básník promlouvá" a na místo potěšení z hudby nastupuje úžas.

Vydavatel: ECM / 2HP Production

Stopáž: 47:19 + 59:43

Nahráli: András Schiff - klavír

Body: 5 z 6