Přestože se Smetanovo trio nejvýrazněji profiluje především v interpretaci romantické hudby, pro své nejnovější CD si tentokrát vybralo díla dvou z nejvýznamnějších klasiků moderní hudby 20. století: Maurice Ravela a Dmitrije Šostakoviče. Jedná se zároveň také o první nahrávku Smetanova tria v nové sestavě – Janu Vonáškovou-Novákovou vystřídal předloni u houslového pultu Jiří Vodička. Není nejmenších pochyb o tom, že jak Ravelovo Klavírní trio a moll, tak obě tria Šostakovičova jsou svou barvitostí a emotivností „romantickému“ naturelu Smetanova tria obzvláště blízká. Ravelova rafinovaně bezstarostná, lehce melancholická hudba hýří v podání tohoto souboru nespočtem barev, okouzluje vzdušností, francouzským šarmem i švihem a uchvacuje posluchače svou podivuhodnou senzitivností, jež se většinou projevuje jen decentními záchvěvy, ale občas překvapí nečekanou intenzitou. Obě tria Šostakovičova – č. 1 c moll, op. 8 a především pak č. 2 e moll, op. 67 – postrádají sice onu ravelovskou impresionistickou bezstarostnost, nabízejí však na druhé straně fascinující škálu působivých náladových proměn: od romanticky vzepjatých citů či temné zadumanosti přes taneční lehkost až po vtip a sarkasmus, mnohdy s příchutí netajené hořkosti. Obě skladby se na této nahrávce proměnily ve filmy nabité dějem, kde každý jednotlivý záběr, každé gesto otevírá před divákem nové, skryté a znepokojující významy – a Smetanovo trio tu dokáže posluchače udržet v napětí do poslední vteřiny. U členů tohoto souboru je naprostou samozřejmostí skvělá nástrojová technika, jedinečné komorní cítění a neuvěřitelná souhra, díky níž naprosto dokonale vycházejí jak technicky nejnáročnější místa, tak i nejjemnější agogické nuance. Stručně řečeno: Smetanovo trio slyšíme na této nahrávce v jeho vrcholné kondici a jsem si jist, že každý, kdo si toto strhující a sugestivní CD pustí, od něho nevstane dřív, dokud nedozní poslední tón.
Psáno pro: HARMONIE 04/2014