Produkce kompilace: Tony Locantro. Nahráno: 1959 – 2007. Vydáno: kompilace 2008. TT: 76:08, 76:03. DDD, ADD. 2 CD EMI Classics 2 17620 2 (EMI).
Po kompilacích Classic 2008 a Opera 2008 přišla loni na řadu oslava jubilanta Giacoma Pucciniho. Katalog EMI patří k největším a co se týká interpretů nejkvalitnějším, takže Tony Locantro měl z čeho vybírat. Jeho asi hlavní problémem bylo, co vypustit a komu dát přednost. Na dvou CD jsou výběry ze sedmi oper. Nejpočetněji je zastoupena Bohéma . V osmi číslech se představují Roberto Alagna , Renata Scotto , Nicolai Gedda , Mirella Freni , Ghena Dimitrova , Montserrat Caballé , Leontina Vaduva , Ruth Ann Swenson , Alfredo Kraus , Sherrill Milnes , Mariella Adami . Nejlépe jsem se cítil při zpěvu mladých sopranistek Montserrat Caballé (nahráno 1970) a Mirelly Freni (1964). Chi il bel sogno di Doretta musela nutně zpívat Caballé (1970) – neznám lepší provedení. V bloku Madama Butterfly se výrazně prezentuje Renata Scotto . Nicméně její partner Carlo Bergonzi je o poznání zajímavější. Zato duo Victoria de los Angeles – Jussi Björling patří k vrcholům kompilace. V Manon Lescaut jsou Mirella Freni a Montserrat Caballé zářivější nežli téměř o dvě generace mladší Rolando Villazón . V Tosce kraluje trojice Plácido Domingo , Franco Corelli a Maria Callas . Il Trittico zastupují tří árie, z nichž mě nejvíce dojala Kiri Te Kanawa (Senza mamma ze Sestry Angeliky ). Nejznámější melodii opery La fanciulla del west zpívá polozapomenutý tenorista Giuseppe Campora (1923 – 2004). Jeho Ch‘ella mi creda libero je vskutku sugestivní. Miniblok z Turandot představuje tři soprány – Lesley Garrett , Birgit Nilsson a Mirellu Freni, z nichž poslední jmenovaná má hlasově nejpříjemnější projev. Zařazení nahrávky Nessun dorma s José Carrerasem (1978) bohužel nechápu. Tento part nebyl zrovna jeho parketou. Navíc katalog EMI nabízí lepší provedení (Plácido Domingo). Kompilace Puccini 2008 jako celek poměrně šťastně připomenula výročí skladatele a je docela poučná.
Body: 3 z 6
