(Antonio Vivaldi)
Philippe Jaroussky – kontratenor, Ensemble Matheus, Jean-Christophe Spinosi. Produkce: E. Collard. Text: A, N, F. Nahráno: 7/2006, Auditorium d`Ecole National de Musique, Brest. Vydáno: 2006. TT: 63:15. DDD. 1 CD Virgin Classics 0094636 434142 2 (EMI).
Vivaldi vede! Jak si jistě mnozí čtenáři Harmonie a zejména návštěvníci obchodů s nahrávkami vážné hudby všimli, Antonio Vivaldi zažívá velký revival díky „souborné edici“ svého díla u firmy Naive. Ke svým posluchačům se tak konečně dostávají i opery, které, jak dokazuje i přítomná nahrávka, rozhodně nepatří do archivních polic.
Na své nové nahrávce nabízí Philippe Jaroussky ve spolupráci s Jeanem-Christophem Spinosim a orchestrem Ensemble Matheus patnáct árií z jedenácti Vivaldiho oper včetně sporné Osvobozené Andromedy (Andromeda liberata ). Přestože zmiňovaná opera, respektive serenata, je spíše pasticciem, árie Sovente il sole , kterou můžete na snímku najít, Vivaldiho dílem nejspíš bude. Jedná se zároveň o jeden z nejpůsobivějších „kousků“, i když, upřímně řečeno, z nabízeného repertoáru jen těžko sestavíte hodnotící pořadí. Dramaturgie snímku se skutečně výtečně povedla; střídají se virtuózní, patetické, veselé či pastorálně laděné árie, všechny efektní, s rozmanitými náladami a podmanivými melodiemi. Mnozí posluchači zcela zákonitě nabudou přesvědčení, že forma árie da capo je naprosto dokonalá. Jarousskyho recitál lze samozřejmě vidět jako logické vyústění spolupráce obou umělců na zmiňovaném Vivaldiho operním projektu, nicméně také dramaturgicky odvážný krok, neboť zpěvák zde po sólové desce s Vivaldiho kantátami nabízí „stejnou“ hudbu. Ve skutečnosti je tato nahrávka nejen obsahově rozmanitější, ale především umělecky mnohem vyzrálejší – Jaroussky se tentokrát představuje jako mistr ovládající své řemeslo s jistotou a bravurou. Zlepšení lze pozorovat jak v rovině čistě technické, tak i výrazové, kde je snad ještě markantnější. Jeho práce s hudební frází, modelování tónu, odstiňování pomocí akcentů, výslovnosti, dynamiky a barvy je okouzlující a v některých áriích dosahuje skutečné dokonalosti. Příznivce snad zároveň potěší, že Jarousskyho hlas si zároveň uchovává svou specifickou barvu a charakter, neztěžknul, ani se nerozvibroval. Z technického hlediska lze panu Jarousskymu přát sytější výšky a ještě lepší trylek (i když i zde je posun kupředu), není ale důvod pochybovat, že i v tomto směru dojde brzy k dalšímu zdokonalení. Již teď ale nabízí Jarousskyho recitál vrchovatou míru požitku i poučení.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie