(Reinecke, Mendelsson Bartholdy, Weber, Schumann)
Paul Meyer – klarinet, Eric Le Sage – klavír, Royal Philharmonic Orchestra, Günther Herbig. Text: A, F. Nahráno: 1/1996 (CD1), 6/1991 a 4/1993 (CD2), Chaux de Fonds, Švýcarsko. Vydáno: 2006. TT: 57:10, 72:15. DDD. 2 CD Sony BMG 82876793072.
Francouzský klarinetista Paul Meyer se představuje na dvou CD ve výhradně německém romantickém repertoáru. První CD obsahuje komorní skladby, které nejsou příliš známé. Dvě dílka Carla Reineckeho jsou velmi svěží a pro klarinet vhodně napsané skladby. Stejně tak i Sonáta pro klarinet a klavír mladého Mendelssohna, která je v podání Paula Meyera a klavíristy Erica Le Sage uchu lahodící hudba, plná krásných kantilén a zároveň virtuózních pasáží (hlavně klavírních). Weberových Sedm variací je pak třešničkou na dortu pro oba interprety. Ti si s mimořádnou lehkostí užívají příležitosti muzicírovat. Výsledkem je velmi dobrý dojem z dokonalé souhry a krásného vyrovnaného zvuku. Druhé CD je věnováno orchestrálním dílům C. M. Webera a komorním skladbám Roberta Schumanna. Oba autoři jsou Meyerovi velmi blízcí i přes svou rozdílnost. Zatímco ve Weberovi využívá sólista svou brilantní techniku a nebojí se stupňovat tempa a dynamiku do extrémů, v Schumannovi si citlivě pohrává se svým měkoučkým tónem v dlouhých frázích. Ve Weberovi, který uchvátí kromě virtuozity i svou dramatičností a velkým dynamickým rozpětím, mu skvěle sekunduje plasticky a šťavnatě znějící Royal Philharmonic Orchestra pod taktovkou Günthera Helbiga . Eric le Sage za klavírem zase kouzlí s barvami a je v Schumannovi vynikajícím partnerem klarinetisty. A právě Schumann, plný romantických zvlnění, je na závěr opravdovým pohlazením po muzikantské duši. Škoda však několika nedostatků jinak skvělého CD Romantique. Pihami na kráse jinak příkladné interpretace jsou malé intonační nedostatky (druhé věty koncertů) a rytmická neukázněnost v rychlých větách. Kvůli ní jsou pak patrné drobné nesouhry s orchestrem. Dále mě při poslechu několikrát vyrušil špatný střih nahrávky (například těsně před recitativem ve druhé větě Koncertu Es dur ). Je až s podivem, že na CD tak renomované firmy může k něčemu takovému dojít. Celkově však Paul Meyer dokazuje, že právem patří ke světové špičce a zároveň vyvrací mýtus, že Francouz nemůže zahrát dobře německou hudbu.
Body: 5 z 6
