Okouzlení violou

Viola v roli koncertního, ba virtuózního nástroje není v centru pozornosti veřejnosti. Rozhodně nemůže konkurovat houslím, vůči nimž byli skladatelé podstatně štědřejší. Viola je prostě vnímána jako součást orchestru či komorních formací, zvláště pak smyčcového kvarteta.

Drážďanská vysoká hudební škola dává na rozdíl třeba od českých škol svým špičkovým pedagogům prostor prezentovat svoje umění i na hudebních nosičích, což je hodné uznání. Nedávno mě zaujal profilový projekt Faszination Viola českého violisty a pedagoga této školy Vladimíra Bukače, jenž občas rád vystoupí ze „stínu“ Talichova kvarteta. Výsledek mě opět přesvědčil, že pan Bukač má nejen skvostný tón, ale i zcela mimořádné technické dispozice. (Škoda, že jej v roli sólisty nemáme možnost slyšet na českých festivalech nebo v abonentních cyklech orchestrů.) Co se týká techniky, jistě bych mohl jmenovat řadu houslistů, kteří se při svých odbočkách k viole blýsknou podobně oslňující technikou (příklad za všechny – Julian Rachlin), ale jen málo z nich má takový cit pro specifika nástroje a je s ním tak totálně propojen. Většinou je to právě je ten odskok… Mimochodem výsledek mezinárodní úrovně umocňuje zvukově působivý nástroj; viola je šťastnou kombinací práce Santiniho Lavazzy z roku 1720 a G. P. Guadagniniho z roku 1775.

Nahrávka má však další pozitiva, jež tvoří homogenní celek. Šťastná byla volba klavírního partnera, kterým je Adam Skoumal. Je citlivým doprovázečem a často se blýskne i efektní technikou. Navíc se na konci prezentuje jednak vášnivým a virtuózním arabským tancem Shalik, jednak neméně efektními variacemi na cikánskou píseň i v roli skladatele.

Vladimír Bukač, Adam Skoumal a producent Dirk Homann

Deska je nejen „fascinující violou“, ale i „fascinací violou“. Je to vlastně veřejná zpověď Vladimíra Bukače, jak je tímto nástrojem celoživotně okouzlen. Výběr hudby je jak gejzírem nejvyšší smyčcové techniky, tak i melodickou lázní. Tím, že Vladimír Bukač zvolil koncept tzv. přídavků, je zde třináctidílná mozaika nálad. Spíš nežli souvislý poslech od prvního do třináctého tracku, doporučuji vybírat si hudbu dle momentální nálady a času. Už první track není pouhou předehrou, ale uzemní vás gejzírem prstové ekvilibristiky, která je však podána s nadhledem – Paganiniho La Campanella. Následuje Adagio a allegro op. 70 Roberta Schumanna. Další hudba je však pouze ruská – Glinka, Musorgskij, Rachmaninov, Čajkovskij, Glazunov, Prokofjev, Šostakovič. Jelikož repertoár violy není tak bohatý jako u houslí, jde téměř vždy o aranžmá, vesměs však velmi dobrá (Primrose, Barincev, Skibin a především ruský violista Vadim Borisovski).  Aby měl čtenář úplné informace, dodávám celou dramaturgii: Paganini: La Campanella, Schumann: Adagio und Allegro op. 70, Čajkovskij: Nokturne op. 19 č. 4, Glazunov: Elegie op. 44, In Gedanken, Šostakovič: Frühlingtanz, Musorgskij: Gopak, Prokofjev: Julia als Jungem Mädchen, MerkutioRomeo a Julie, Glinka: Abschied, Rachmaninov: Melodie E dur, Skoumal: Shalik, Variazionen über ein Zigeunerlied.  Nahrávka sice nedosahuje plastičnosti zvuku například Deccy nebo Deutsche Grammophon, ale technické parametry ucho rozhodně neurazí. Sice není stoprocentně bezchybná, nicméně díky minimu střihů mají skladby drive a atmosféru, kterou u řady studiově vymazlených nahrávek postrádám.

S cédéčkem je jediný problém – koupěchtivý milovník hudby se k němu těžko dostane. Jedině že by se komerční edice ujala nějaká gramofirma… V této chvíli doporučuji kontaktovat přímo violistu ([email protected]) nebo Hochschule für Musik Carl Maria von Weber Dresden. Kladný výsledek však zaručit nemohu.

Vladimír Bukač – viola, Adam Skoumal – klavír. Text: N, A. Nahráno: 8/2016, Konzertsaal der Hochschule für Musik Carl Maria von Weber, Drážďany. Vydáno: 2016. TT: 57:41.  DDD. 1 CD Hochschüle für Musik Carl Maria von Weber Dresden.

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější