booklet
Druhá symfonie litevského skladatele židovského původu Maxmiliana Steinberga (1883 Vilnius - 1946) je mimořádně zvukově bohatá mozaika hudebních nápadů. Sice nevyniká sevřeností ani výstavbou, ale barevností leckdy připomene Franckovu
Symfonii d moll , díla raného Stravinského a zejména Rimského-Korsakova. A Steinberg také byl jedním z nejoblíbenějších - a také nejvěrnějších - Korsakovových žáků a tuto symfonii, kterou komponoval jako šestadvacetiletý roku 1809, věnoval památce svého učitele. Symfonie prozrazuje autora, který nechtěl dělat svět složitějším než je a pokorně sloužil tomu nejlepšímu, co se v ruské hudební tradici naučil. Jde o dílo jemně meditativní, místy hravé, básnicky bezprostřední, místy s nádechem melancholie. Od prvních taktů upoutá skvělé provedení:
Göteborští symfonikové pod taktovkou
Neeme Järviho jsou dokonale sehraní a přitom hrají velmi vzdušně a spontánně. (Nás může při této příležitosti zamrzet, že zatím nemáme nikoho, kdo by na této úrovni a pro Deutsche Grammophon nahrál symfonie Fibichovy či Foerstrovy - vedle Steinberga by rozhodně obstály!) Kompaktní disk obsahuje ještě skladatelovu orchestrální prvotinu:
Variace pro velký orchestr op. 2 jsou komponovány na téma upomínající ruský folklór a způsobem, který připomene postupně všechny Steinbergovy "duchovní kamarády" - Čajkovského, Borodina, Glazunova a samozřejmě opět Korsakova. Je to dílo vděčnosti a přátelství, plné humoru a jemného citu - po interpretační stránce rovněž skvěle provedeno. Ani tady nejde o geniální novátorské dílo, reprezentuje ovšem hodnoty, kterých se mnozí skladatelé 20. století až příliš lehko vzdali.
Vydavatel: Deutsche Grammophon / Universal Music
Stopáž: 49:53
Nahráli: Göteborgs Symfoniker, Neeme Järvi
Body: 4 z 6
