Martin Fröst – klarinet, Tapiola Sinfonietta, Jean-Jacques Kantorow. Text: A, N, F. Nahráno: 4/2005, 10/2005, Tapiola Concert Hall, Finsko. Vydáno: 2006. TT: 74:09. DSD. 1 SACD BIS Records 1523 (distribuce Euromusica).
Martin Fröst je jeden z nejvýraznějších instrumentalistů současnosti. Vítězstvím na soutěži v Ženevě si otevřel dveře na velká koncertní pódia po celém světě. Pražské publikum oslnil Fröst před několika lety provedením Nielsenova koncertu s Českou filharmonií. Je znám jako skvělý interpret soudobé hudby, avšak sám se brání zaškatulkování jen do této oblasti. A právě tímto CD svoji výjimečnou interpretační kvalitu potvrzuje i v hudbě romantické. Weberovy skladby byly psány pro Heinricha Josefa Baermanna, který byl ve své době uznávaným klarinetovým virtuosem. Oba koncerty, kvintet i Concertino dnes patří k základnímu repertoáru každého klarinetisty.
Hned na začátku jsem měl při poslechu předehry ke Koncertu f moll obavy, že se jedná o další nahrávku Weberových skladeb, které soutěží o titul nejrychleji zahrané. Naštěstí mne další poslech vyvedl z omylu. Fröst většinou nezneužívá své mimořádné technické virtuozity k povrchnímu a rádoby efektnímu předvádění, vcelku dodržuje předepsaná tempa a jemně pracuje s každým detailem. Již zmíněná předehra je sice hrána nezvykle svižně, ale možná právě proto dává větě a potažmo celému CD velkou energii. Sólista pak nádherně modeluje jednotlivé fráze a s neuvěřitelnou lehkostí zdolává náročné pasáže v závěrech každé skladby. Zároveň dokáže překrásně vystavět pomalé věty a chytře pracovat se svým světle sametovým a ohebným zvukem. Místo obvykle hraných kadencí, které ke koncertům připsal Baermann, hraje Fröst své. Na první poslech působí některé z nich poněkud nezvykle, ale jsou zcela v duchu tehdejší interpretační praxe. Orchestr pod vedením Jeana-Jacquese Kantorowa hraje velmi přesně, se svěží chutí. Své kvality dokazuje i v Kvintetu , který zní na CD v transkripci pro klarinet a smyčcový orchestr. Fugato ve čtvrté větě, které bývá oříškem i pro renomovaná smyčcová kvarteta, zvládá Tapiola Sinfonietta s nadhledem. Pokud mi něco chybí, je to větší dynamické rozpětí. Hlavně vrcholy dramatických částí postrádají silnější zvuk. Sólista i orchestr zůstávají většinou v jakémsi dynamickém středu a po poslechu celého CD se hudba slévá v jeden celek, bez dostatečných kontrastů. Celkový dojem je proto rozpačitý. Mimořádně technicky disponovaný sólista s jasnou interpretační představou využívá ve Weberových skladbách dostatek příležitostí k předvedení svých předností, avšak ponechává poněkud stranou dramatičtější tvář těchto děl.
Body: 4 z 6
