Dorothea Röschmann – soprán, Anna Prohaska – soprán, Anna Larsson – alt, Johan Botha – tenor, Koncertní sdružení Vídeňské státní opery, sbormistr Jörn H. Andresen, Vídeňští filharmonikové, Pierre Boulez – dirigent. Text: A, N, F. Nahráno: live Großes Festspielhaus Salzburg, červenec 2011. Vydáno: 2013. TT: 64:34. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 9891.
Je těžké slovy vystihnout, čím to je, ale některé dirigentské výkony se vryjí do paměti. S Pierrem Boulezem například Janáčkova opera Z mrtvého domu , Stravinského Žalmová symfonie nebo Mahlerova Třetí symfonie či alespoň z nahrávky „Prsten století“ z Bayreuthu 1976. Trvalá vzpomínka určitě zůstala také těm, kdo zažili Mahlerovu Žalobnou píseň a Suitu z Lulu Albana Berga s Vídeňskými filharmoniky na koncertě Salcburského festivalu 2011; já ho bohužel živě neslyšela. Nadšení, které tehdy našlo ohlas v kritikách, nebylo přehnané, jak se lze přesvědčit i v „zakonzervované“ podobě z nahrávky, vydané nyní v Deutsche Grammophon. Boulezovo nastudování je dokladem hudby jako „znějící architektury“, rozlehlé plochy dokáže málokdo modelovat tak logicky a vpravdě napínavě jako on, orchestru přitom nedovolí nebrat ohled na sólisty a sólistům neumožní jen tak se okázale pyšnit hlasovým fondem. Mahlerova Žalobná píseň je zde v kratší, dvoudílné verzi z roku 1899, v obsazení pouze třemi sólisty (Dorothea Röschmann , Anna Larsson a Johan Botha ). V této téměř o polovinu kratší verzi než měla původní třídílná kantáta, ovšem s efektem vzdáleného orchestru, má Mahlerova skladba patřičné napětí. Maximální souznění s obtížnou vokální partií Bergovy Písně Lulu pro mě představuje výkon Anny Prohasky .
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
