čtvrtek, 24. leden 2002

Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 1 a č. 2

Napsal(a) Vlasta Reittererová

booklet

Letos devětaosmdesátiletý dirigent Günter Wand působil (s výjimkou válečných let) po celou svou aktivní kariéru v Kolíně nad Rýnem u Orchestru Severoněmeckého rozhlasu . Vždy dával přednost živým nahrávkám před studiovými a mám za to, že právě proto budou jeho snímky jednou patřit ke sběratelským specialitám. Mezi nimi zvláště snímky z jeho takzvané druhé kariéry, totiž ty, které vznikly po roce 1974 (kdy opustil dirigentský post v Kolíně), a třetí kariéry, tedy snímky, vzniklé po jeho osmdesátce. K těm patří i předložené nahrávky dvou prvních Beethovenových symfonií. Jejich poslech je zážitkem čisté radosti. Skladatel i jeho tlumočníci - orchestr s dirigentem - si vzájemně beze zbytku rozumějí. V provedení není žádný akcent, žádné odsazení, žádné protažení legata zbytečné, všechno má svůj důvod v logice hudební stavby. Se zjevným zadostiučiněním interpretuje Wand právě ona místa, která na Beethovenovu současnost musela působit šokujícím způsobem - například ke skladatelově "drzosti" začátku finální věty První symfonie si (v muzikantském spříseženectví s hráči orchestru), jak se zdá, ještě s chutí přisadil. Ke skvělé nahrávce, doplněné i vynikajícím bookletem s obsažnou studií Wolfganga Seiferta není třeba plýtvat slovy. Takové snímky zaslouží být především poslouchány.

Vydavatel: BMG

Stopáž: 59:04

Body: 5 z 6

Zveřejněno v Recenze

Označeno v

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“