Kvality obou těchto nahrávek Šostakovičových symfonií jsou známé a dodnes jednoznačné. V pojetí je znát jeden rozdíl – je to mnohem heroičtější Šostakovič, než jak ho představují novější snímky Mstislava Rostropoviče nebo Valerije Gergijeva. Ti na základě vlastních zkušeností i nového poznání skladatelova osudu zdůrazňují více tragiku a bezvýchodnost. Ančerlův Šostakovič je mnohem monumentálnější a dramatičtější. V době vzniku těchto nahrávek byl autor lživě vydáván málem za budovatelského skladatele, dnes víme, že bojoval s něčím úplně jiným. Po hudební stránce stojí za pozornost, že Ančerl interpretuje obě symfonie se smyslem pro klasickou stavbu a přesné rozvržení celku, což působí impozantně. U První symfonie člověk pokaždé žasne, jak něco takového mohl složit devatenáctiletý člověk (!). Ale je to zároveň mrazivé. Pátá symfonie z roku 1937 zrcadlí temné období stalinismu, což se v 1. pol. 60. let nezdůrazňovalo – ale kdo chtěl, rozuměl. Vedle sevřeného a hutného zvuku smyčců stojí za pozornost pro autora typické žesťové a dřevěné dechové nástroje. Skvělé je vystižení sarkastických a pitoreskních poloh a hráčská jistota.
Vydavatel: Supraphon
Stopáž: 74:06
Nahráli: Česká filharmonie, Karel Ančerl
Body: 5 z 6
