Ladislav Vycpálek a Otakar Ostrčil patřili po první světové válce k prominentním osobnostem českého hudebního života. Stáli tak trochu na protilehlých pozicích, ne snad ze svého vlastního přesvědčení, ale protože jejich vzájemný vztah určovaly obecné poměry: Ostrčil byl adorován Zdeňkem Nejedlým a Vycpálek nemohl Nejedlého vystát. Dnes mají společného víc než tehdy, totiž společné mají jedno: jejich díla téměř nikdo nezná. Ani pro nahrávky tohoto disku není srovnání. Je to tedy dokument hned několikanásobný: kompoziční úrovně skladatelské generace počátku 20. století, vokálních sólistů z padesátých let (zvláště předčasně zemřelý Ladislav Mráz zde má svůj malý zvukový pomníček), Pražského filharmonického sboru v době Jana Kühna a filharmoniků v době Karla Ančerla . Česká hudba nemá mnoho děl, jako je Vycpálkova kantáta. Ostrčilova stavebně promyšlená Suita ji vhodně doplňuje.
Vydavatel: Supraphon
Stopáž: 72:42
Body: 4 z 6
