booklet
V roce premiéry
Koncertu d moll bylo Brahmsovi šestadvacet let (!). Jeho nálada úzce souvisí s tím, jak prožíval zprávy o tragickém konci blízkého přítele a životního učitele Roberta Schumanna. Jak se dozvíme z velmi dobrého průvodního textu
Víta Roubíčka , skladba byla po svém neúspěšném provedení v Lipsku roku 1859 označena za "koncert pro orchestr s obligátním klavírem". Jenže tato nahrávka bohužel působí právě takto. Klavírista
Erik Then-Bergh není tak výrazná osobnost, aby byl orchestru rovnocenným partnerem. Jeho úhoz by se hodil spíš na Mozarta, možná na Beethovena. Jde navíc o jedno z nejromantičtějších Brahmsových děl, takže se ani nedá říct, že jde o "záměrně jiné pojetí". Ovšem technicky na klavírní part stačí a nerozbíjí ho. Dílo se nerozpadá, ale klavír vedle orchestru působí opravdu spíš jako doprovodný hlas. Orchestr ovšem zní tak nádherně, že by se nahrávka dala s uspokojením poslouchat i bez klavíru. Tento titul sice asi bude spíše doplňkem ančerlovské řady, ale o umění dirigenta vypovídá naprosto jedinečně. "Orchestrální part" má veškerou citovost mladého romantika, ale i zřetelnou stavbu, prozrazující budoucího mistra kompozice.
Tragická předehra z roku 1880 má podobné ladění jako Koncert d moll. Nabízí tím pádem zajímavé srovnání. Zatímco v klavírním koncertu byl autor doslava zajatcem svého citu, v této skladbě má mnohem větší nadhled a zralost. Je to skladba nesrovnatelně propracovanější, a svým způsobem také klasičtější. A je zajímavé sledovat, jak se to promítá do interpretace.
Vydavatel: Supraphon
Stopáž: 61:02
Nahráli: Erik Then-Bergh - klavír, Česká filharmonie, Karel Ančerl
Body: 4 z 6
