Martina Janková – soprán, Collegium 1704, Václav Luks – dirigent. Text: A, N, F, Č. Nahráno: 30. 9. – 1. 10. 2012, live, kostel sv. Vojtěcha, Opava. Vydáno: 2013. TT: 59:05. DDD. 1 CD Supraphon SU 4134-2.
Tři kantáty lipského kantora, tři světy, tři silné interpretační individuality. Weichet nur, betrübte Schatten , BWV 202, je svatební „pastorálkou“, závažnou, zasmušilou kantátu Ich habe genug , BWV 82a, napsal Bach pro svátek Očišťování Panny Marie, jásavá kantáta Jauchzet Gott in Landen , BWV 51, byla určena pro 15. neděli po svátku Nejsvětější Trojice. Když přiblížím náladu těchto tří kantát textovými incipity, pak „Cvičit se v milování, těšit se v laškování“ střídá „Mám již všeho dost!“ a „Těším se na svou smrt“ je zmírněno v úvodu BWV 51 aktuálním zvoláním „Chvalte Boha ve všech zemích“.
Deska vznikla téměř jako live nahrávka při loňském Svatováclavském hudebním festivalu, což je znát v spontaneitě a pulsaci snímku a téměř vůbec ne v technické kvalitě. Jediné, na co je třeba si zvyknout, je několik podivných (nikoliv falešných) tónů sólistky v BWV 202. Nicméně to je taková podružnost, že to ani není nutné analyzovat. Projev Martiny Jankové je totiž naprosto mimořádný. Ve všech třech případech jsem si poslechl jiné nahrávky a téměř vždy jsem zjistil, že spojení paní Jankové s Collegiem 1704 je zajímavější. Zásadní je přínos Václava Lukse , a to výběrem hráčů, přípravou a realizací (souhra, společné „dýchání“, dokonalá volba temp). Zde je letmý exkurz: BWV 51 – nahrávky pěveckých star minulosti, Lucie Popp, Kathleen Battle, jsou passé. Pěvecky lepší je podání Natalie Dessay, ale Luksova interpretace je pro mě inspirativnější nežli Emmanuelle Haïm a Le Concert d’Astrée. BWV 82a – často ji zpívají barytonisté (Peter Kooy, Dietrich Fischer-Dieskau, Thomas Quasthoff, Philippe Huttenlocher, jenž se mi líbí), mezzosopranistky (Lorraine Hunt Lieberson, Angelika Kirchschlager – výborný snímek s Freiburger Barockorchester), sopranistky (opět Dessay, Hana Blažíková) a bohužel i kontratenoři (David Daniels, Andreas Scholl). Jestliže v BWV 202 paní Janková má skvělý souzpěv s láskyplně hrající hobojistkou Xenií Löffler , v úvodní árii BWV 82a na její objektivizující tragiku citlivě reaguje flétnistka Julie Braná . Lahodně něžná a pokorná je árie Schlummert ein, ihr matten Augen. Z interpretace prýští pozitivní vyrovnanost… Jedním z vrcholů desky je úvod z BWV 51, kde na barokní trubku hraje Jaroslav Rouček . Příkladem skvělé volby tempa je pak závěrečné Alleluja. Nenašel jsem lepší tempové proporce a frázování této kantáty.
Že má soprán Martiny Jankové svoje limity dané typem hlasu, je známé. Nemá sice šířku a barvu například Dorothee Mields či zářivost Natalie Dessay (nemá však ani ostrost Roberty Invernizzi), zato svoje možnosti díky mimořádné muzikálnosti maximálně využívá a navíc její výraz a práce s textem jsou dokonalé, a to nejen v emocionálně silných recitativech.
Co říci o orchestru? Collegium 1704 hraje na úrovni nejlepších souborů a lze se těšit na vydání Bachovy Mše h moll, neboť tam budou mít hudebníci a dirigent ještě větší prostor.
Bachovská deska Martiny Jankové má ještě příjemnou nadstavbu: výbornou grafiku bookletu, sleeve note Václava Kapsy a kvalitní záznam.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
