John Holloway – barokní housle, Jane Gower – dulcian, Lars Ulrik Mortensen – cembalo. Text: A, D. Nahráno: 2012. Vydáno: 2013. TT: 71:23. DDD. 1 CD ECM New Series 476 4641.
S instrumentálními kompozicemi raného baroka se posluchači koncertů „staré hudby“ setkávají poměrně často. Doposud realizovaných nahrávek, tedy alespoň těch provedených v duchu tzv. aufführungspraxis, je však velmi málo. Loňského roku obohatila společnost ECM Records onu skromnější řadu hudebních nosičů o CD se sonátami Daria Castella a Giovanniho Battisty Fontany. Konkrétně se jedná o Sonate concertate in stil moderno à 2 e 3 voci (Benátky 1621) a Sonate concertate in stil moderno per sonar nel organo overo spineta o clavicembalo con diversi instrumenti à 1, 2, 3 e 4 voci (Benátky 1629) Daria Castella. Z pera druhého zmiňovaného autora bylo vybráno sedm sonát ze sbírky Sonate à 1. 2. 3. per il violino, o cornetto, fagotto, chitarone, violoncino o simile altro istromento , jež byla publikována v Benátkách roku 1641, tedy 11 let po Fontanově smrti. O obou autorech nemáme bohužel mnoho informací. Shodou okolností se jediná dostupná data k těmto skladatelům nachází v předmluvách k výše zmíněným sonátovým edicím. Dario Castello se narodil patrně roku 1590 v Benátkách. Z de později působil jako skladatel, hráč na dechové nástroje při chrámu sv. Marka a rovněž vedoucí tamní dechové sekce hudebníků. Zemřel pravděpodobně roku 1658. Téměř o generaci starší Giovanni Battista Fontana spatřil světlo světa kolem roku 1571 v Brescii, kde také, vedle Říma a Padovy, prokazatelně působil. Roku 1630 podlehl v Padově morové epidemii. Díla obou autorů je dodnes možné slyšet obvykle na koncertech coby mezihry mezi převážně vokálně-instrumentálními skladbami. Jsou rovněž dobře známá jako vynikající studijní materiál při kurzech zaměřených na provozovací praxi hudby 17. století. Bohužel tak v obou případech nemůže k širšímu publiku dostatečně proniknout výjimečnost těchto děl. Danou skutečnost mohou napravit právě kvalitní nahrávky. Sonáty obou zmíněných autorů jsou, jak upozorňuje jejich titul, komponovány in stil moderno , tedy stylu Seconda prattica , jenž definoval Claudio Monteverdi v předmluvě ke své páté knize madrigalů. „Moderní styl“, spojovaný s vokálně-instrumentální hudbou, byl v tomto případě aplikován na rychle se rozvíjející žánr sólové instrumentální sonáty. Castellovy a Fontanovy sonáty vynikají především, dle požadavků nového stylu, velmi silnou dramatičností, jíž je dosaženo častým střídáním tempa a charakteru jednotlivých částí sonát, vypjatými recitativními pasážemi a detailně vypracovaným (v partiturách podrobně rozepsaným) zdobením sólových partů. V sonátách je rovněž kladen důraz na melodičnost a uplatnění tanečních rytmů, což nebývá u kompozic daného období pravidlem. Je nutné rovněž zdůraznit, že v dílech Giovanniho Battisty Fontany se projevují archaičtější kompoziční prvky „starého stylu“, například ve formě dialogického principu mezi sólovými nástroji a B.c. Continuo zde spíše plní funkci samostatného hlasu, nikoliv doprovodu. Rovněž používání tradičních forem a častého polyfonního vedení hlasů dává tušit, že Fontana patřil ke starší skladatelské generaci. Naproti tomu Castellovy skladby jsou mnohem více formálně uvolněné, dramatičnost jednotlivých pasáží je maximálně zdůrazněna a polyfonní vedení hlasů bývá většinou po několika taktech změněno v homofonii.
Samotnou nahrávku lze hodnotit velmi kladně. Hned při prvních minutách poslechu CD zaujme posluchače virtuozita jednotlivých hráčů, okořeněná notnou dávkou entusiasmu. Není divu. Houslista John Holloway v předmluvě bookletu zdůrazňuje, že se jedná o nesmírně zajímavý projekt. Myšlenka na vytvoření nahrávky zrála v Hollowayově mysli téměř čtyřicet let – do okamžiku, než poznal Jane Gower , fenomenální hráčku na dulcian. K této dvojici se připojil ještě vynikající cembalista Lars Ulrik Mortensen . Za nejvýraznějšího interpreta bych označil právě Jane Gower. Její hráčské schopnosti jsou obdivuhodné, i když na některých místech nahrávky jako by byla patrná jistá intonační zaváhání – tedy spíše v mysli hráčky než v jejím dechu či rukou. Může to však být způsobeno zajisté náročnou technikou hry na dulcian. Mimochodem právě volba dulcianu coby jednoho ze sólových nástrojů jistě zaujme. Pokud se s ním totiž posluchač v dnešní době setká, tak patrně jako s melodickým nástrojem realizujícím basovou linku B.c. Díky dané nahrávce je možné plně ocenit kvality a především příjemně „surový“ zvuk tohoto nástroje. Cembalista Lars Mortensen plně pochopil obsah prováděných skladeb, což je patné zejména při realizaci Fontanových sonát se sólovými pasážemi B.c. v dialozích s ostatními nástroji. Z pouhého doprovodu přechází velmi lehce k tvorbě samostatného hlasu a naopak. Příhodné je rovněž jeho rytmické zdůrazňování charakteru jednotlivých tanců, jež se v sonátách objevují. Jednotícím prvkem nahrávky je samotný John Holloway, coby kapelník tria a iniciátor projektu. Z jeho hry je patrné, že dané skladby jsou skutečně jeho srdcovou záležitostí. Tempa, která volí, výrazně umocňují dramatičnost skladeb. Vyzdvihnul bych pak hlavně jeho provádění vypsaných ozdob, jež jsou zahrány s naprostou lehkostí a bezprostředností. Jednotlivé party, kromě kadencí, neupravuje a zbytečně nedozdobuje. Nechává Castellovu a Fontananovu hudbu zaznít tak, jak je zachycena v dobových edicích. Škoda jen že v případě realizace partu B.c. nebyl k cembalu přibrán ještě nástroj melodický. Celkový zvuk by byl o něco plnější a kompaktnější. K nahrávce je rovněž připojen nezbytný booklet. Jeho střízlivé provedení je na místě, neboť se soustřeďuje pouze na stručné seznámení posluchače s tvorbou obou autorů a problematikou raně barokní instrumentální sonáty. Celý text je doplněn jednou fotografií souboru, informacemi o interpretech a nezbytným seznamem nahraných skladeb. Pro lepší orientaci ve skladbách by mohl být tento seznam ještě doplněn popisem jednotlivých částí sonát. Závěrem je na místě citovat Johna Hollowaye píšícího v bookletu: Je těžké popsat slovy potěšení a požitek, který jsme měli z toho projektu. Tato skutečnost je z nahrávky patrná a nezbývá, než popřát všem budoucím majitelům CD, aby tytéž pocity zažívali i u jeho poslechu.
Body: 5 z 6
