čtvrtek, 1. leden 2004

Czech Chamber Philharmonic: Linek: Sinfonia Pastoralis ex C, Leopold Koželuh: Symfonie g moll, František Xaver Brixi: Symfonie D dur, Antonín

Napsal(a) Luboš Stehlík

booklet

Nahrávka České komorní filharmonie mě příjemně překvapila. Kdysi proměňující se zájezdový orchestr se během poměrně krátké doby personálně stabilizoval, což bylo jednou z příčin kvalitativního růstu. Důležitá je také spolupráce s dobrými dirigenty, kteří jsou katalyzátorem společné práce a mohou orchestr umělecky motivovat. Takovým je nesporně i Vojtěch Spurný , který šanci plně využil. Jako znalec barokní a klasické hudby byl mužem na svém místě. Pod jeho vedením hraje orchestr přesně, stylově vyváženě. Ve strukturálně průzračných partiturách českých klasických a předromantických mistrů nezaslechnete zatěžkanost a opájení se zvukem, jak to občas slyšíme v tuzemských koncertních sálech. Lehkost a přesná figurativnost této interpretace hudbě Linky, Koželuha, Brixiho a Rejchy sluší.

Vydavatel: BMG

Stopáž: 64:48

Nahráli: Česká komorní filharmonie, Vojtěch Spurný

Body: 4 z 6

Zveřejněno v Recenze

Označeno v

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.