Minibalety Podivuhodný let (Le Raid merveilleux ) a Natáčí se! (On tourne! ) jsou zcela neznámé a jejich první vydání u Supraphonu (nejsem si jist, nejde-li vůbec o jejich první prezentaci na komerčních nosičích) jsou stejnou událostí jako v roce 1993 balety Šach králi a Vzpoura . Tehdy šlo o snímky Jiřího Bělohlávka, který v 80. a 90. letech zásadně obohatil martinůovskou diskografii řadou velmi zajímavých snímků. Nový kompaktní disk je tentokráte v rukou České filharmonie a Christophera Hogwooda . Naše hudební veřejnost tohoto dirigenta považuje spíše za protagonistu takzvané autentické interpretace hudby baroka a klasicismu než za tlumočníka moderny. Hogwood je ovšem pověstný také blízkým vztahem právě k novodobé tvorbě. Tato jeho všestrannost přináší jedinečné ovoce. Připomeňme projekt vydavatelství BMG Klassizistische Moderne, pro které s Basilejským komorním orchestrem (jde o nové těleso, nikoliv o někdejší orchestr Sacherův) natočil doposud tři CD. Hned první z nich otevírá Toccata e due canzoni Bohuslava Martinů. Tvorbou našeho skladatele se Hogwood zabývá už řadu let. S Bohuslavem Matouškem a Českou filharmonií postupně pro Supraphon natáčí všechny jeho skladby pro housle nebo violu a orchestr.
Nynější nahrávka Kuchyňské revue (La Revue de cuisine ) s členy ČF není první, už v roce 1991 ji natočil pro Deccu se Saint Paul Chamber Orchestra. Srovnání je zajímavé, stejně jako je pozoruhodná konfrontace nové nahrávky s provedením zvláštního ansámblu na pražském Festivalu Bohuslava Martinů vydaném na čtyřdiskovém kompletu Nadace B. Martinů. A ještě zajímavější jsou srovnání filharmonická – tedy tohoto nového snímku s jinou nahrávkou filharmoniků – z roku 1969! Malý prostor neumožňuje hlubší analýzu, a tak alespoň stručně: Kuchyňská revue je považována za skladbu s jazzovými prvky. Víme dobře, že jde spíše o ohlas na dobovou hudbu taneční, revuální, připusťme, že do určité míry ovlivněné jazzem. Nicméně i tak dobrá interpretace vyžaduje znalost a plné pochopení stylu. Dalo by se očekávat, že nynější Hogwoodův snímek bude vycházet nejlépe. Netroufám si to tvrdit. Absolutorium ovšem přesto zaslouží především díky tomu, že není zachycena jen suita, ale celý balet. Jinak nutno konstatovat, že velmi zajímavé a vesměs stylově vydařené jsou všechny tři zbývající nahrávky této skladby. Úctyhodný je zejména „starší filharmonický“ snímek. K jeho realizaci zasedly osobnosti, u nichž by se ona stylovost právě příliš neočekávala (Karel Dlouhý, Jiří Formáček, Václav Junek, Bruno Bělčík, Miloš Sádlo a František Rauch). Opak je pravdou! Pražská „festivalová“ Kuchyňská revue dýchá mládím – její ozdobou jsou zejména Ludmila Peterková a Jaroslav Kubita. Místy zaslechneme malé nepřesnosti, ale to v případě právě této skladby vůbec neškodí, spíše naopak. U starší Hogwoodovy „americké“ nahrávky očekáváme dokonalou stylovost s jakousi samozřejmostí. Nejsme zklamáni, avšak evidentně cítíme, že na Hogwoodově „nové filharmonické“ nahrávce se sešly výraznější hudební osobnosti. Pozitivem je i příznivá zvuková stránka snímku. Ta zdobí i nahrávku druhé komorní partitury Podivuhodný let. Jemně niterná polyfonie a znázornění pohybu a technických zvuků klasickými nástroji je vynikající a dynamicky propracované do nejmenších detailů (odlet letadla do dáli ve 3. části). Poněkud jinak je tomu u baletu Natáčí se!, kde již jde o velký orchestr. V detailech zní vše báječně, ušlechtile. Při větší dynamice, zvláště v úderných pasážích mně osobně vadí velký dozvuk, svědčící o tom, že se točilo v prázdném Rudolfinu. Ale může to být subjektivní dojem. Opět nás čekají zvukově a technicky zajímavá místa (Rybí tanec ) a především příjemná prezentace řady dechových nástrojů. V Tanci perly se půvabně střídají s lyrickým předivem smyčců. Zvláštní pozornost zaslouží „nefilharmonik“ – pianista Daniel Wiesner , který je podepsán jak pod Kuchyňskou revuí, tak i pod nemalým klavírním partem baletu Natáčí se!. Ve všech třech případech jde o posluchačsky velmi vděčné, místy i strhující kompozice, jež vznikly ve stejném roce (1927) a poněkud neprávem byly zastíněny preferovanějšími díly.
Pro poznání mladšího období skladatelovy tvorby, kdy se utvářela jeho hudební řeč, aby zvláště po válce vyústila v onu nádhernou a osobitou syntézu (nejeden její záblesk zaslechneme už zde) je seznámení se s touto tvorbou nezbytné! Jde tedy o edici velmi užitečnou s nadčasovým dopadem.
Bohuslav Vítek
Způsob, jakým se Nadace Bohuslava Martinů stará o „svého“ skladatele, je skutečně příkladný. Do podpory nahrávek dala během poslední dekády úctyhodný finanční obnos. Projekt se třemi baletními hudbami bude nepochybně patřit k těm, na něž bude moci být NBM právem hrdá. Jednou stránkou věci je dramaturgický přínos, o němž ani není nutné diskutovat, vždyť už jenom poslech kompletní Kuchyňské revue bude pro Čechy i cizinu mimořádným zážitkem. Titul navíc vyšel v době oficiálního vstupu České republiky do Evropské unie a Supraphon nemohl vymyslet lepší dárek. Druhou stránkou je interpretace. Projekt prý sice údajně nevznikal lehce, ale na výsledku to není znát. Česká filharmonie hraje výborně a především kantabilní plochy jsou kouzelné, obzvláště to platí o baletu Natáčí se! (například lahodný hoboj a křišťálově čistá flétna). Její členové si pohráli i dalšími dvěma opusy – Podivuhodným letem a Kuchyňskou revuí. Dokonce i promyšlená revuálnost, „jazzovost“, působí téměř vždy lehkonoze, i když k ideálu například ve frázování ještě krůček zbyl. Christopher Hogwood nenásilně filharmoniky infikoval svou koncepcí a inspiroval je k velmi koncentrované hře. Trojbaletní CD je titulem, na který může být vydavatel právem pyšný.
Luboš Stehlík
Do postupně budovaného kompletu, který jezdí do Prahy točit Christopher Hogwood , přibyla deskou se třemi baletními partiturami zajímavá položka. Kuchyňskou revui znali diskofilové doposud jen v podobě suity, zde je celá osmnáctiminutová záležitost kompletní, v celé své hudební různosti. Půlhodinová hudba k baletu Natáčí se! je na CD zaznamenána poprvé. A ani Podivuhodný let , který si leckdo vybaví v Nekvasilově pozoruhodné televizní vizualizaci, není nijak obvyklou repertoárovou položkou, třebaže zde nejde o premiéru.
Jen partitura Natáčí se!, určená pro loutkové a kreslené divadlo, využívá ovšem velký orchestr. Zbylé dva balety jsou v podstatě komorní hudbou a vnášejí do zvukové dramaturgie titulu určitou dvojlomnost až nerovnováhu a do doprovodných údajů napětí. Hovořit totiž v jejich případě o tom, že hraje Česká filharmonie , je poněkud nadnesené. Její členové, kteří tu v malé sestavě muzicírují, si ovšem poradili jak s charlestonem v Kuchyňské revui, tak s hudbou Podivuhodného letu (mechanický balet o dvou letcích, kteří se neúspěšně pokusili o přelet oceánu), která je značně fantazijní a zvláštně náladově zabarvená.
Nejzávažnější úkol nastal až v baletu Natáčí se!, jímž deska vrcholí: žánrové spektrum zde v symfonickém zvuku sahá od sršatosti a velkoorchestrální bravury přes jazzovou inspiraci a archaizující neoklasické kadence až po abstraktně vedený tříhlas dechových nástrojů. Už dávno víme, že britského dirigenta Hogwooda nelze zaškatulkovat jen do staré hudby, i tak zde však znovu příjemně překvapuje vkladem, který musel dát do nastudování a vedení v případě tak mnohotvárné hudby z konce 20. let 20. století, jako je tato. Je tu hodně civilismu, nadsázky, množství proměn a různě vyznívajících poloh, ale nikoli parodie, je tu nástrojová i souborová virtuozita, nakažlivý náboj energie, hravost a to vše interpretačně ztvárněno s velkou erudicí a muzikantskou chutí.
Petr Veber
Vydavatel: Supraphon
Stopáž: 64:59
Nahráli: Daniel Wiesner – klavír, Česká filharmonie, Christopher Hogwood
Body: 5 z 6
