středa, 13. únor 2002

Andreas Scholl: Wayfaring stranger, Folksongs

Napsal(a) Luboš Stehlík

booklet

Jedním z důsledků přechodu Andrease Scholla od Harmonia Mundi k labelu Decca je značné rozšíření jeho repertoárového záběru. Už nezpívá pouze barokní hudbu a nebrání se spanilým jízdám do folku nebo žánru crossoveru. Nechávám na čtenáři posouzení takových počinů, nicméně každý jeho projekt je profesionálně připraven, je nápaditý, šitý jakoby na tělo a má dobré komerční vyhlídky. Taková je i deska s názvem Wayfaring stranger , jež obsahuje aranžmá lidových písní Skotska, Irska a Anglie, jejichž autorem je Craig Leon . Jsou to však reflexe doslova z jiného břehu, neboť se jedná o písně, jež imigranti z britských ostrovů přivezli do Severní Ameriky, kde jejich tradice svébytným způsobem pokračovala. Nový svět byl v 18. a 19. století obrovským kotlem, kde se přetavovaly mimo jiné tradice řady evropských národů. Craig Leon anglosaský folklór citlivě transformoval pro dnešní dobu a vznikla tak velmi zajímavá nahrávka. Samozřejmě bez dominujícího famózního hlasu Andrease Scholla by výsledek nemohl být tak sugestivní. Projekt je dokladem toho, že vtěsnat kontratenor do úzkého rámce renesanční a barokní hudby je krátkozraké a že doba si asi sama vyžádá jeho "zrovnoprávnění" s ostatními hlasovými obory.

Vydavatel: Universal Music

Stopáž: 65:11

EAN: 0028946849927

Nahráli: Andreas Scholl - kontratenor, Edin Karamazov - loutna, Jon Pickow - dulcimer, Stacey Shames - harfa, Orpheus Chamber Orchestra

Body: 5 z 6

Zveřejněno v Recenze

Označeno v

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.