čtvrtek, 26. říjen 2017

Strhující nastudování Timeless zdvihlo diváky ze sedadel

Napsal(a) 

 , foto Martin Divíšek a Petr Hejný foto: Martin Divíšek a Petr Hejný

Sedmnáct nehnutě stojících do světlemodrých šatů oděných tanečnic vztahujících ruku před sluncem za zvuku lahodných smyčců Čajkovského hudby. Tak začal komponovaný večer tří choreografií nazvaný Timeless, který ve dnech 20. a 21. října 2017 uvedl balet Národního divadla jako první premiéru sezony, do níž soubor nastoupil pod vedením nového uměleckého šéfa Filipa Barankiewicze. V rámci šéfovské koncepce ponechal Barankiewicz na repertoáru devět stávajících titulů, k nimž vedle Timeless hodlá připojit Vàmosovo „oprášené“ nastudování Louskáčka (z dob šéfování Vlastimila Harapese), nově pak Marnou opatrnost v nastudování Fredericka Ashtona a Slovanský temperament v nastudování současných mladých choreografů. Celovečerní inscenace Timeless nabízí volné propojení tří osobitých tanečních stylů - od neoklasiky, přes pohybový tanec až po moderní pojetí s prvky klasiky a rituálu. Unikátní je i výběr choreografů, jejichž osobnostní předpoklady umožňují inscenovat bohaté spektrum tanečních a pohybových kreací, pocitů, dynamiky, nálad a síly projevu. Oslovují tak diváka napříč generacemi i tanečními preferencemi – každý si zde může najít to své, eventuálně se obohatit něčím novým.

Úvodní část Serenáda patří Balanchinově choreografii na Čajkovského Serenádu pro smyčce C dur, op. 48. Petrohradský rodák, absolvent Carské školy divadla a baletu, dostal ve svých devětadvaceti letech pozvánku do Spojených států. Klasická ruská technika a absence znalosti klasického tance jak u tamních tanečníků, tak u publika, ale i nejrůznější taneční a pohybové styly vedly tvůrce k vytvoření osobitého pohybového jazyka. Jeho doménou byla technika ženského tance a právě tu bravurně reprezentuje uváděná Serenáda. George Balanchin ji vytvořil už v roce 1935 pro žačky baletní školy, kterou založil po příchodu na americký kontinent, finální podobu dostala o jednačtyřicet let později. Serenádu se souborem nastudovala inscenátorka Balanchinových děl Nanette Glushak. Serenádu vedle výtečných tanečních kreací dokreslují do světle modré barvy laděné kostýmy Romana Šolce a stejně laděná scéna ve světelném designu Daniela Tesaře.

 , foto Martin Divíšek a Petr Hejný foto: Martin Divíšek a Petr Hejný

Po lahodném souladu hudby, dynamiky a tanečně-pohybových variací přichází část Separate Knots. Kontrastní kus, který pro soubor vytvořil současný izraelský choreograf Emauel Gat, který je podepsán i pod kostýmy a světelným designem. Jeho interprety jsou nejen dvojice tanečníků, ale i Chopinovu hudbu přímo na scéně hrající klavírista. Gat nastudoval část v trojí alternaci - smíšená dvojice, 2 dívky a 2 muži. Ve 2. premiéře předvedli osobité pohybově-energické „uzlování“ Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát. Černé „kalhotky“ zakrývající intimní partie dávaly bez rozptylování odhalit pomyslně vinoucí se řeč těl a duší obou tanečníků.

Do zcela jiného světa – světa pohanských rituálů přenáší diváka závěrečná část Stravinského Svěcení jara. V choreografii další persony tanečního světa – amerického tanečníka a choreografa Glena Tetleyho (1926-2007) ji se souborem nastudovali Bronwen Curry a Alexander Zaitsev. Tančí se v přiléhavých béžových kombinézách s bočním tygřím vzorem (muži i ženy) a ve stejně laděných kalhotkách na tmavé scéně dokreslované světelným designem (Nadine Baylis a John B Read). Tetlyeho choreografické pojetí v sobě snoubí prvky klasického i moderního tance, rituálu i akrobacie.

Ve Svěcení jara i Serenádě účinkují sólisté, sboristé i špičky souboru – Andrea Kramešová (Ruská dívka v Serenádě), Nikola Márová a Michal Štípa (v obou kusech). Ačkoliv všichni tanečníci podávají kvalitní výkony, jmenovaní sólisté dávají svým postavám ještě něco navíc. Jejich vrcholové výkony jsou prodchnuty taneční a výrazovou zralostí, ženskostí/mužností a suverenitou. Navrch je zdobí brilantně detailní dotažení všech momentů a nuancí. Čistota, soulad, přesnost a dynamika pohybů včetně bezpočtu nádherných skoků, gest i vnitřního pnutí tanečníků se přenáší na diváka a zintenzivňuje sílu jeho prožitku. U premiérového publika se všechny tři části večera setkaly s nadšeným přijetím provázeným dlouhými potlesky, v závěru diváci aplaudovali vstoje.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.