S pocitem hlubokého ponížení cítím jako Češka nepříjemnou povinnost, abych se vyjádřila k výkonu, jakým se prezentoval Karlovarský symfonický orchestr 9. 2. v Bavorsku. Studentský sbor mnichovské Univerzity Ludwiga Maximiliána totiž úspěšně nastudoval k příležitosti Dvořákova výročí Requiem op. 89 (dirigent Johannes Kleinjung ). Ocenila jsem i podání amerického tenoristy Kevina Connerse , který svůj měkký, něžný a přitom znělý hlas využil takřka k osobnímu vyznání lásky, jakou k Dvořákově hudbě chová. Dále dominovala bulharská altistka Kremana Dilcheva , která má navzdory svému mládí za sebou v Německu již velké úspěchy. Ale ani sopranistka (rovněž bulharského původu) Stanislava Stoycheva-Piperova a Němec Günter Papendell se vůči Dvořákovu odkazu nikterak neprovinili. Jakou ostudu způsobil český orchestr, to lze jen stěží slovy vyjádřit. Karlovarští se zřejmě na svoje party předem ani nepodívali a výsledek byl takový, že se na sebe lidé v publiku museli otáčet se znechucenými obličeji a sólisté se ve svých pauzách jen trpně tvářili, aby nemuseli dát najevo rozladění nad falešnými dechy a nespočetnými chybami instrumentalistů. To, co předvedli v budově mnichovské univerzity, si Dvořák nezasloužil.
