Nejnovějším mimořádným mladým příslibem je teď u nás tenorista Petr Nekoranec. Získal ceny v několika významných světových soutěžích a je jako první Čech frekventantem Lindemannova programu v newyorské Metropolitní opeře. Komorní koncert, na němž v Praze vystoupil (15. 5.) v sále Novoměstské radnice, měl ovšem v podtitulu pod jeho jménem ještě dodatek „a talenty světové opery“.
Šlo o čtyři další jména – o pěvce z Operního studia Bavorské státní opery v Mnichově, jehož byl Nekoranec do loňska po dva roky také členem. Nejzajímavějším z nich byl na koncertě nesporně německý barytonista Johannes Kammler. Má mužný, pevný, plný, příjemný a vyrovnaný hlas a k evidentní pódiové zkušenosti i značný herecký talent, respektive velkou uvolněnost. Především Rossiniho nejznámější árii lazebníka Figara zazpíval zcela suverénně.
Petrohradská sopranistka Anna El-Khashem má krásný zdravý hlas, který bude směřovat k dramatičtějšímu oboru, nedrží ho však nyní na uzdě a hýří ve vyšších polohách až zbytečně velkou dynamikou. Projevilo se to ve všech áriích – z Idomenea, Kouzelné flétny, Figarovy svatby i z Turka v Itálii. Zpívala je jinak zajímavě a čistě. Ruská mezzosopranistka Alyona Abramova má obdivuhodný fond s rozsahem od nejhlubších poloh po nádherně plný nejvyšší rejstřík, pro Dalilu ideální hlas, v Donizettiho Favoritce však fond příliš velký, romantický. Nejméně vyzrálým pěvcem byl na této minipřehlídce britský tenorista Joshua Owen Mills: árii z Gounodova Fausta zazpíval v pěkných proporcích mezi plnou dynamikou a polohlasem, s výrazem odpovídajícím roli, avšak Mozartova Tamina přednesl v pouze vysoké dynamice. Ano, jednou bude zřejmě zpívat dramatičtější obor, jeho největším problémem je nyní ovšem intonační labilita, a to občas slyšitelná nejen na místech vypjatějších, ale překvapivě i na těch, která nejsou obtížná.
Všechny sólisty doprovázel v tomto večeru na klavír velmi přesně, vkusně, stylově a podnětně André Callegaro, korepetitor a dirigent, ale také doprovazeč písňových programů, pracující v současnosti v Operním studiu Bavorské státní opery.
A Petr Nekoranec? Byl hostitelem, i tak nicméně zazpíval jen tři árie. Ale stačilo to na přesvědčivé potvrzení jeho ojedinělého obdarování, jeho kázně i vynikajícího pěveckého školení. Jeho tenor je typem lehce plynoucího, vysoko posazeného a dostatečně silného a krásně ve všech polohách propojeného hlasu, jaký má například i Juan Diego Flórez. Hlasu, v němž není stopy po falzetu, jak Nekoranec ukázal v árii Nadira z Bizetových Lovců perel. Pevného a současně lahodného hlasu, pro který není žádným očividným problémem árie z Donizettiho Dcery pluku s pověstnou sérií devíti vysokých „c“, a to ani dvakrát za sebou – podruhé jako přídavek.
Zpěváci z Mnichova, kteří všichni prokázali už víc než dostatečnou jistotu na pódiu, přidali také: rozverný operetní ansámbl. Agentura Nachtigall Artists, která za tímto velmi pozitivně vyznívajícím koncertem stála, uspořádá 4. září další podobný, na němž se mají objevit jako hosté Petra Nekorance tuzemské nejmladší operní talenty.
