úterý, 16. listopad 2010

Nová dirigentská hvězda

Napsal(a) 

Třetí ročník MHF Dvořákova Praha zahájil 20. srpna ve Dvořákově síni Rudolfina City of Birmingham Symphony Orchestra pod taktovkou vycházející lotyšské dirigentské hvězdy Andrise Nelsonse . Teprve jednatřicetiletý umělec, který se původně věnoval profesionální hře na trubku a získal i několik pěveckých ocenění, se začíná rychle prosazovat na nejprestižnějších koncertních pódiích a operních scénách jako dirigent. V uplynulé sezoně vystupoval například s Pittsburgh Symphony Orchestra, Staatskapelle Berlin, Orchestre National de France, Tonhalle-Orchester Zürich, v Metropolitní opeře, ve Vídeňské státní opeře nebo v Královské opeře Covent Garden, v této sezoně jej čeká debut u Vídeňských a Berlínských filharmoniků. První polovinu pražského koncertu otevřel předehrou k opeře Lohengrin Richarda Wagnera, v jejíž nové produkci měsíc předtím debutoval na festivalu v Bayreuthu. Provedení zaujalo kovově lesklými tóny uvozujících smyčců a soustředěně klenutou výstavbou, vrcholící v mohutnosti vyrovnaného zvuku orchestru.

V následující části programu se jako sólista představil osmatřicetiletý anglický klavírista Paul Lewis , jenž si ve světě získal renomé vyhlášeného interpreta Beethovenova díla. Letos jako první v historii provedl na festivalu BBC Proms všechny skladatelovy klavírní koncerty, které stejně jako jeho sonáty natočil i na kompaktní disk. V Koncertu pro klavír a orchestr č. 5 Es dur Ludwiga van Beethovena přesvědčil jak sólista, disponující precizní technikou a mimořádně kultivovaným tónem, tak orchestr, který mu byl skvělým partnerem. Jeho transparentní zvuk nepostrádal dávku hravosti a živelnosti ve výrazu, stejně jako smysl pro reakci na detail v sólovém partu.

Nastudováním Symfonie č. 9 e moll „Novosvětské“ Antonína Dvořáka, která zazněla v druhé polovině večera, si Nelsons získal u Birminghamského symfonického orchestru před třemi lety pozici hudebního ředitele. Titul zřejmě patří k repertoárovým prioritám tělesa, neboť jej během uplynulého měsíce provedlo na dalších pěti koncertech. Vyznění rozmanitosti scén, nálad a emocionálních odstínů zpaměti dirigované partitury usměrňoval Nelsons detailním výrazovým vedením s až narativní představivostí. Angažovaně hrající orchestr byl technicky příkladně připraven a na gestikulaci reagoval důsledně a jednotně. Jeho kompaktní zvuk vynikal svým zaobleným a měkkým charakterem speciálně v klidnějších partiích, interpretovaných s rozlišením i nejjemnějších nuancí. Vřelost, něhu a magii prostřídávala dravost, ostrost nebo dramatičnost v patřičných kontrastech, vždy však při zachování velice uhlazené zvukové kultury. Každý motiv jakoby zazníval v ideálních dynamických, agogických, barevných proporcích a stával se bytostně organickou součástí hudebního kontextu. Sympatický Andris Nelsons zapůsobil jako entuziastický typ dirigenta – inspirátora, kterému však nechybí ani smysl pro perfekci. Disponuje bohatou imaginací, kterou umí neméně nápaditými pohybovými a mimickými schopnostmi bezprostředně a intenzivně sdílet. Orchestr si pod jeho fascinujícím vedením okamžitě vysloužil spontánní ovace publika vstoje.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.