Mimořádné místo, mimořádná hudba, mimořádné provedení, mimořádný zážitek. Tak bych mohla charakterizovat zahajovací koncert 15. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu 13 měst Concentus Moraviae v podání souborů Collegium 1704 , Collegium Vocale 1704 a dirigenta Václava Lukse . Výjimečný byl ale především čtyřstým výročím od vydání nejslavnější duchovní skladby Claudia Monteverdiho Vespro della Beata Vergine . Ta rozezněla poslední květnovou sobotu zaplněnou baziliku Nanebevzetí P. Marie v Předklášteří u Tišnova, která svou atmosférou posluchačský dojem ještě umocnila. Mariánské nešpory, které vyšly tiskem v Benátkách roku 1610 společně s parodickou mší ve sbírce věnované tehdejšímu papeži a kolem kterých je řada otazníků historických, liturgických a interpretačních, jsou vlastně přehlídkou kompozičních stylů a dobových technik. S výjimkou jednoho Magnificat provedl Václav Luks nešpory celé, doplněné o chorální zpěvy. Kontrastně v nich proti sobě stojí sólová concerta a žalmy (i vícesborové) s výrazně melodicky a hlavně rytmicky tvarovanými úseky, které jsou pro dnešního posluchače patrně nejatraktivnější. Václav Luks opět prokázal, že pevně ovládá celý hudební aparát. Tento hudebník sice nemá tak elegantní gesta jako někteří orchestrální dirigenti, ale dílo měl důkladně nastudované, dbal na souhru, na interpretační detaily (pregnantní rytmus) a na celek, který dokázal vystavět, a díky tomu plně držet pozornost. Volil značně rychlá tempa (například v sonátě). Barevné obsazení díla a zvuk starých nástrojů bylo možno ocenit zejména v pomalých plochách. K provedení vybral ověřené a hlasovou barvou sladěné pěvce, kteří předvedli svoji výtečnou techniku v sólových concertech a zaujali i v chorálech. Bohužel kvůli uspořádání na pódiu (stáli za nástrojovým ansámblem) v concertech poněkud zanikali v doprovodu generálního basu, což je škoda. To naopak nevadilo v žalmech, kde vznikal smíšený vokálně-instrumentální gabrieliovský zvuk. Koncert provázený velkým zájmem hudbymilovné veřejnosti i řady společensky významných osobností lze hodnotit – jak již bylo řečeno – jako skvělý a prokázal, že Václav Luks se svými soubory patří k několika málo umělcům, kteří u nás mohou na té úrovni takové dílo provést.
