Koncert Škampova kvarteta a Ivy Bittové v Míčovně (2. 11.) byl koktejlem klasické hudby a quasi improvizačního experimentu s folklorním základem. Sukova Meditace op. 35 a Smetanův 1. smyčcový kvartet připomněly někdejší hradní koncerty za prezidentování TGM. Pojetí Škampovců stavělo na tradici, nicméně bylo současné, nepatetické, výrazově velmi živé. Jedinou jejich slabinou je zvuková nevyrovnanost nástrojů (cello bylo moc slyšet na úkor houslí sekundistky a violy). Kéž by jim bylo dopřáno hrát na skutečné špičkové nástroje! Výběr z upravených Moravských lidových písní Leoše Janáčka byl spolu se Smetanou dominantou večera. Hlas Ivy Bittové dal písním zcela nový a pro mě zajímavější rozměr. Bylo příjemné slyšet tyto perličky v neoperním podání. Ocenění si zaslouží i zařazení Godárových Ukolébavek . Vlastní skladby Ivy Bittové (Quatuor pour Coda , Hopahop tálitá ) nejsou ani tak zajímavé po kompoziční stránce jako pro specifické požadavky interpretace. Skutečně si neumím představit, že by pěvecký part v kvartetu zpíval někdo jiný nežli autorka. Uvedení značně upravené árie Mi tradi zde hysterické, skřehotavé Elvíry z Mozartova Dona Giovanniho byl zajímavým experimentem, postmoderním pohledem na 216 let staré dílo. Přes sugestivní podání Bittové jsem rád, že je to pouhý experiment a ne normální výklad geniální hudby.
