Na webových stránkách skupiny Lord of the Dance jsem se dočetla: „Michael Flatley se narodil 16. června 1958 irským imigrantům v USA ve státě Illinois ve městě Chicago. Od dětství se seznamoval s hudbou, tancem, irskou kulturou a legendami.“
Jediné představení Lord of the Dance Michaela Flaetlyho v pražské T-Mobile Aréně na Výstavišti 17. března bylo beznadějně vyprodané navzdory exkluzivním vysokým cenám. Nacpaná hala bouřila nadšením. Michael Flatley přišel na to, jak spojit tradiční zdroje irské kultury se soudobými trendy populární hudby.
Předváděly se irské lidové tance. Jejich stepové prvky, prezentované v scénickém ztvárnění amerických tanečních show, uchvacovaly rytmickým ostinatem. Prostorové řešení tanců bylo smysluplně podřízeno dějové osnově z okruhu keltské mytologie. Michael Flatley ve spolupráci s hudebním skladatelem Ronanem Hardimanem a Marií Duffy , irskou choreografkou a taneční pedagožkou z irské školy tance Inis Ealga Academy v Dublinu, připravil komponovanou velkoryse servírovanou koláž tanců. Světelnými efekty, pulsujícími v souladu s rytmem tanečních kroků a občas oslepujícími diváka, vnesl do prezentace folklóru prvek šamanské manipulace s přihlížejícími davy. Budiž s uznáním a povděkem konstatováno, že v případě Lord of the Dance je manipulace založena na vysoké profesionální úrovni souboru a vychází ze samotné podstaty tanečního zážitku.
Na představení bylo pouze trapné prostředí, v kterém se odehrávalo. Příchod, vstup a vlastní prostory T-Mobile Arény jsou pod úrovní nezbytné míry kulturnosti. Sezení na špinavých schodech tribuny za 900 korun mi nepřipadá normální.