Lotyšský houslista Gidon Kremer (1947) byl jedním z hvězdných hostů letošního 19. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov. Vystoupil se svým komorním souborem Kremerata Baltica 31. 7. v zámecké jízdárně. Smyčcový ansámbl, založený před třinácti lety charismatickým vítězem nejdůležitějších houslových soutěží (Čajkovského, Paganiniho a Královny Alžběty), se vypracoval v těleso, které je schopno dokonalé souhry, aniž by potřebovalo dirigenta. Kremer se na pódiu chová jako součást tohoto společenství a z jeho projevu čiší nefalšovaný požitek ze společné hry. A o hru tady jde: v repertoáru, který úspěšně boří konvence a na jaký u nás ještě nejsme zvyklí, uplatňuje Kremer svého kreativního ducha. Čára mezi notovým zápisem a improvizací je nezřetelná a posluchač je znejistěn do té doby, než na tuto hru přistoupí a nechá se unést.
Na úvod zazněla montáž z kompozic čtyř různých autorů, jejímž podkladem byly úryvky z Bachových klavírních skladeb propojené houslovým sólem. Rozložené akordy houslí s dozvukem vibrafonu tvořily zvláštní akustické efekty. Úchvatné pasáže Valentina Silvestrova, Alexandra Raskatova a Stevana Kovacsse Tickmayera, v nichž se Bachův stín střídavě objevoval a rozplýval, zakončilo reprodukované téma, Aria z Goldbergových variací. Šlo o nahrávku Glenna Goulda, ostatně bylo slyšet i jeho hlas, a každou repetici po něm zopakoval orchestr. Pietní pocta kolegy-klavíristy Jevgenije Kissina.
Kremer v souladu se svým naturelem umí vyhmátnout autory, jejichž hudba je pro publikum povznášející, přístupná, ale nikdy za cenu kýče.
Dalším číslem programu byla transkripce Schumannova Violoncellového koncertu pro housle a smyčce . Nejsem si jistá smyslem této úpravy, protože místa, kde je originál bytostně naléhavý, kde violoncello dosáhne hraničního bodu svého rozsahu, jdou na housle zahrát bez větší námahy.
Po přestávce zakladatel a umělecký vedoucí Kremeraty usedl doprostřed a zformoval spolu s dalšími orchestrálními hráči kvarteto, které se střídalo s tutti hráči v úpravě Beethovenova Smyčcového kvartetu cis moll op. 131 . Příkladná souhra ansámblu brala dech a myšlenkově náročná kompozice publikum nadchla natolik, že si vytleskalo dva přídavky. V tom druhém se orchestr postavil a v mnohahlasé skandované kompozici propral hudební byznys včetně jmen aktuálních hvězd a hvězdiček. Autora této nesmírně vtipné a sofistikované hlasové kompozice se mi bohužel nepodařilo dohledat.
Na festival Český Krumlov se nechodí a nejezdí jen za hudbou. Že jde o spíše společenskou záležitost pro takzvané VIP hosty, je zjevné – už z ceny vstupenek. Pozitivem akce zaštítěné mnoha sponzory i politickou podporou jsou někteří pozvaní umělci, negativem například odbyté programové brožury.
