A je to tady! Wagnera že inspiroval Island? Odpověď se našla na sympoziu, které přineslo četná překvapení. Árni Björnsson z Reykjavíku přednesl docela napínavou přednášku podloženou precizním studiem a srovnáním textů hlavních islandských ság s texty Wagnerova Prstenu Nibelungova . Závěr zkoumání byl pro přítomné docela šokující. Seriózně dokázal, že celých 80% motivů z Prstenu se nachází výhradně v islandských ságách, jen 5% je čistě německého či germánského původu a 15% se najde v obou kulturách! Tak to je ta „germánská mytologie“? Proč se o tom nikde Wagner nezmínil? Víme prokazatelně, že četl německé překlady islandských ság, které pocházejí už z 13. století. Jenže stejně jako současníci klidně považoval veškeré ságy z oblasti severní Evropy za mýty německé či germánské a necítil potřebu specifikovat zemi jejich původu. Konečně Island byla tehdy jen malinká dánská kolonie. Kdyby tak byl věděl, že už okolo roku 1100 většina Islanďanů uměla číst! A že na začátku 21. století hudebníci tohoto národa nepřesahujícího 300 tisíc obyvatel přivezou do „jeho Bayreuthu“ vynikající představení své opery.
Sigubjörnssonova opera Grettir zazněla ve volný den mezi poslední sérií Prstenu (premiéra 2000, režisér Flimm , dirigent Adam Fisher ). Bylo to osvěžující přerušení a zajímavý kontrast. Na straně jedné pokus o zmodernizování Wagnera (Wotan s počítačem, Valkýry jako z hardrocku), který mě osobně vůbec nepřesvědčil. Ne kvůli scéně, ale režie hereckých akcí mi přišla nevypracovaná, zpěváci jen tak pobíhali po scéně, často bez souvislosti s dějem. Na straně druhé – operu Grettir napsanou pro pět zpěváků a šest hudebníků připravil dvougenerační islandský tým – zkušení inscenátoři (režisér Sveinn Einarsson , dirigent Gudmundur Emilsson a libretista, básník Bödvar Gudmundsson ) a zpěváci s instrumentalisty (tito ve věku 17 – 24 let). Další překvapení. Zřídka má příliš mladý umělec tak vyzrálý projev a ještě řidčeji vyzrálý hlas. Tady to byli všichni, muzikální, perfektní, přesvědčiví, profesionální a plní energie. Asi to dělá islandské podnebí. Grettir je opera-balada, o životě a slavných činech hrdiny a psance. Podkladem je sága, vlastní sestra těch, ze kterých čerpal Wagner. Sigubjörnssonova hudba užívá čisté horizontálně působící linie, zvuk je výsledně průzračný a melodie zaujímají svou prostou krásou. Tato stránka opery mě nadchla, zatímco děj, podobně jako u Wagnera, mě, příslušnici nepříliš mytologií zasaženého národa, nechal docela chladnou. Pro srozumitelnost se zpívalo anglicky, scéna i režie čisté, ponechávající divákovi prostor, aby vstřebal atmosféru i text, aniž by musel sledovat bezúčelné rekvizity či akce.
Ještě jednu islandskou perlu v Bayreuthu předvedli. Není úplně nová, je to objev posledních pár let, přesto se o ní moc neví. Perla se jmenuje Jón Leifs a byl to skladatel (1899-1968). Mimo jiné se pokusil zhudebnit ságy po svém, islandsky. Zemřel bohužel dříve, než svůj velký projekt (čtyři celovečerní díla) dokončil, přesto po něm zůstalo velké a úplně originální dílo (například symfonické skladby Gejzíry , Hekla ad.), které teprve nyní začíná postupně vycházet u BIS. Pro nás může být zajímavé, že první Leifsova žena pocházela z českoněmecké židovské rodiny z Teplic.
A nakonec, ne však nevýznamnou akcí, byla zmíněná výstava fotografií z míst, kde hrdina Grettir údajně skonal, a která krásně podmalovala celý islandský víkend v Bayreuthu.
